Sláva Slunovratu

Slunovrat nás jako lidstvo spojuje, protože má podobný význam pro všechny tvory na zemi, zatímco ostatní svátky zavedené lidmi nás většinou rozdělují. Vánoce dělí lidi na křesťany slavící údajné narození Krista a tím se vymezují vůči nám pohanům, kterým to je v lepším případě jedno. Oslava založení Československa se obrací k Čechům a Slovákům a staví nás do kontrastu k ostatním národům bývalého Rakousko-Uherska, zejména Rakušanům a Maďarům, kteří si ve většině rozpad monarchie nepřáli.

Veřejné svátky, tak jak je známe, manifestují oslavu společenských hodnot: založení státu, přijetí (oficiální státní) víry, odstranění krutého státního režimu, narození mesiáše, … . Základním rysem těchto svátků je vymezování se oproti ostatním - tedy ostatním státům, náboženstvím a církvím, státním zřízením, věřícím či nevěřícím. Tyto svátky nám dávají možnost prožít část naší historické a kulturní identity. V tom je jejich síla. Chybí však duchovní rozměr v širším slova smyslu, tedy univerzální lidský nebo dokonce pozemský svátek. V dnešním globalizujícím se světě je to stále patrnější.

Slunovrat oproti těmto svátkům v sobě nese ryzí punc opravdovosti, neboť objektivně a pro všechny tvory naší planety představuje významný okamžik. Jeden cyklus pohybu slunce nad zemským povrchem se naplnil a nastává další. Oslavy slunovratů mají obrovskou tradici. Zimní i letní slunovrat slavily mnohé staré civilizace a sílu slunovratních rituálů ctili duchovní lidé po celé zemi. V našich končinách oslavy slunovratů zrušili křesťané a nahradili je vánocemi a Svatojánskými svátky.

Žijeme v úžasné době - promlouvají k nám zapomenuté civilizace, objevujeme zapomenuté bohy a zapomenuté bohyně a ožívají i zapomenuté svátky. Stále více a více lidí chápe, že opravdové svátky nejsou ty zavedené jinými lidmi, ale ty, které nám dala do vínku existence sama.