Chvála slunovratu

Veřejné svátky, tak jak je známe, manifestují oslavu společenských hodnot: založení státu, přijetí (oficiální státní) víry, odstranění krutého státního režimu, narození mesiáše, … . Základním rysem těchto svátků je vymezování se oproti ostatním - tedy ostatním státům, náboženstvím a církvím, státním zřízením, (ne)věřícím. Tyto svátky nám dávají možnost prožít část naší historické a kulturní identity. V tom je jejich síla. Chybí však duchovní rozměr v širším slova smyslu, tedy univerzální lidský nebo dokonce pozemský svátek. V dnešním globalizujícím se světě je to stále patrnější.

Slunovrat oproti těmto svátkům v sobě nese ryzí punc opravdovosti, neboť objektivně a pro všechny tvory naší planety představuje významný okamžik. Jeden cyklus pohybu slunce nad zemským povrchem se naplnil a nastává další. Oslavy slunovratů mají obrovskou tradici. Zimní i letní slunovrat slavily mnohé staré civilizace a sílu slunovratních rituálů ctili duchovní lidé po celé zemi. V našich končinách oslavy slunovratů zrušili křesťané a nahradili je vánocemi a Svatojánskými svátky.

Žijeme v úžasné době - promlouvají k nám zapomenuté civilizace, objevujeme zapomenuté bohy a zapomenuté bohyně a ožívají i zapomenuté svátky. Stále více a více lidí chápe, že opravdové svátky nejsou ty zavedené jinými lidmi, ale ty, které nám dala do vínku existence sama.