ŽENSKÁ „KVALITA“
JAKO ZÁKLAD MUŽSKÉ IDENTITY

Jako většina mužů z euroamerického kruhu jsem vyrůstal v přesvědčení, že ženy jsou na rozdíl od nás mužů složité bytosti s komplikovanou a neuchopitelnou identitou. Skutečným ohrožením této teorie, kterou jsem s radostí zastával, pro mě bylo prohlášení André Van Lisebetha, který ve své knize Tantra zmiňuje jako vědecky prokázaný fakt, že nejen psychickou, ale dokonce i fyzickou základnou muže je ve skutečnosti žena. Proti své vůli jsem cítil pravdivost tohoto tvrzení - vždyť básnici o této koexistenci protikladů píší po tisíce let. Zatímco se ženy ve svém ženství nemusí neustále utvrzovat, nemusí si jej dokazovat, my muži hledáme po staletí a tisíciletí definici „správného“ či „pravého“ muže. Z dochovaných dokladů o aztécké kultuře víme, že otázka „pravého“ muže byla pro tuto kulturu zásadním fenoménem.V západním myšlení se v otázce duality pohlaví objevily dva základní modely: Model podobnosti a model protikladu. Oba přístupy se vyznačovaly nadřazováním se muže nad ženu. Model podobnosti, resp.unisexu byl běžným ještě v 18. století, kdy mohl francouzský osvícenec Denis Diderot poznamenat, že žena má všechny partie jako muž, jediný rozdíl je ve váčku, který buď visí ven nebo je schován uvnitř. Žena tedy měla podle těchto názorů mužské pohlaví. Vaječníky byly vnímány jako varlata. (Podle Laqueura neexistoval pro tento ženský orgán do 17. století samostatný termín). Děloha byla vnímána jako šourek, stydké pysky jako předkožka, klitoris jako zmenšený penis. Až do osvícenství byla nadřazenost muže nad ženou ospravedlňována sociálním postavením muže, jenž řídil, živil, válčil. Biologická determinace zde nehrála žádnou podstatnou roli. Od počátku 19. století se začaly vršit vědecké výzkumy, které potvrzovaly jedinečnost ženského pohlaví, a tak se biologické pohlaví stalo základem pro určování identity. Muži si však dále udržovali své nadřazené postavení. Tvrdili, že právě biologie je k tomu ospravedlňuje, neboť mužova reprodukční schopnost je mnohonásobně vyšší než reprodukční schopnost ženy. Muži se opírali o tzv. rovnost v odlišnosti. Hlásali, že biologické pohlaví předurčuje ženu k určitým specifickým sociálním rolím, které se nemají mísit s protěžovanými rolemi mužů.

KRIZE MUŽSKÉ IDENTITY

Z historie, a to i poměrně nedávné, víme, že mužská nadřazenost procházela etapami, které lze vnímat jako krizi maskulinity. Silný vliv feminismu je jednou z příčin zmíněné krize. V momentě, kdy ženy začínají přebírat a vykonávat některé nebo většinu tzv. mužských prací, dochází u muže ke zhroucení jistoty. Zatímco muž je krátkodobě výkonnější, žena je mnohem vytrvalejší, snese více bolesti a dokáže se na rozdíl od muže soustředit na více úkonů najednou.

První mužskou krizi způsobily ve Francii v 17.a 18. století preciozky. Francouzská preciozita dosáhla vrcholu v letech 1650-1660. Vznikla jako reakce na hrubé chování dvořanů Jindřicha IV. a příslušníků frondy 1648-1652 (Fronde – prak). Šlo o první projev feminismu nejen ve Francii, ale také v Anglii. Francouzky a Angličanky se na rozdíl od středomořských „sester“ těšily nebývalé volnosti. V případě, že patřily do vyšších kruhů, velkou pomoc a úlevu představovala pronajatá síla, která se starala o výchovu dětí. Preciozky požadovaly vzdělání, bouřily se proti autoritě otce i manžela, rezolutně odmítaly sjednaný sňatek a mateřství, hlásaly manželství na zkoušku. Preciózky chtěly milence, případně platonickou lásku na celý život. V očích preciozek byla láska především láskou muže k ženě, čímž převracely dosud zažitý obraz dominantního muže do opačného extrému. Tomuto požadavku se přizpůsobilo jen pár mužů, byli to však muži se značným vlivem. Kopírovali ženskou vyumělkovanou módu. Dlouhé paruky, extravagantní péra, voňavky, rtěnky. Tito muži se střežili agresivního chování. Ženské hodnoty se dostaly do popředí i ve století následujícím.

V Anglii byl boj o ženská práva ještě výraznější než ve Francii. Tamější feministky bojovaly nejen o volnost, ale i o právo na volný sex, tedy na rozkoš, a o právo nebýt opuštěna během těhotenství. Sociolog M. Kymmel, který se maskulinitou v Anglii zabýval, poznamenává, že největší krizi maskulinity zaznamenala Anglie v letech 1688-1714 (období anglické restaurace). Na rozdíl od Francie zde mezi muži panoval strach, že zjemnění by je řadilo k homosexuálům.

V USA to byly opět ženy, které na přelomu 19. a 20. století s podporou republikánů bojovaly o vzdělání, vědecké funkce, o možnost podílet se na veřejném dění, o právo na rozvod a o volební právo. Mužskou krizi násobil fakt, že po válce Severu proti Jihu (1861-1865) došlo k výraznému snížení počtu farmářů. Skutečnost, že práce v továrnách, která byla často mechanická a nečinila na muže tvůrčí silové nároky, které si spojoval s představou o sobě samém jako o správném muži, způsobila, že začal prožívat úzkost z podobnosti mužských a ženských rolí. Obrovský zájem o knihy, jejichž hrdinou byl vynalézavý silný čestný kovboj z divokého západu, případně zdatný a mrštný Tarzan, suploval nedostatek možností realizovat vlastní mužské kvality. Blížící se válka byla pro mnohé muže nadějí na znovunalezení maskulinity.

ČTYŘI ROVINY POHLAVNÍ IDENTITY

Chceme-li určit faktor, jenž hraje při utváření identity muže a ženy nejvýznamnější roli, musíme zkoumat čtyři úrovně naší existence, které s utvářením identity více či méně souvisí:

1. Geny

2. Hormony

3. Pohlaví

4. Sociálně-kulturní vlivy

1. Genová úroveň

Na úrovni genů existují dvě okolnosti, které podporují tvrzení, že základem identity a pohlaví je ženská kvalita. Některé geny dědíme pouze od matky (cytoplazmické geny). Důvodem takového systému je ochrana vajíčka před mužskými cytoplazmickými geny, které jsou potencionálními nositeli virů a parazitů. Spermie se s vajíčkem nespojuje ve své celé podobě, ale jen v podobě jádra, které obsahuje nutné geny k oplození. Lze říci, že podíl muže na aktu plození je nepostradatelný, ale z hlediska vkladu v podstatě menší.Víme, že chromozom XX je nositelem ženského pohlaví a chromozom XY je nositelem mužského pohlaví. V seskupení chromozomů však dochází k různým variacím a kombinacím. Tak například dochází k nahromadění chromozomů XXX nebo XYY či XXY. Důležitým pro obhájce ženství jako základu mužské identity je fakt, že nebyla nikdy popsána varianta, v níž by existoval samostatně chromozom Y. Ten se vždy nacházel pouze ve spojení s chromozomem X. V prvních týdnech jsou embrya XX a XY stejná, vybavená samičími i samčími kanálky. Jsou pohlavně bipotenciální. U XY začíná diferenciace kolem čtyřicátého dne, zatímco u XX až po dvou měsících. Chromozom Y spouští obranné mechanizmy bránící prosazení X. (I na této úrovní muž a žena „válčí“)J Alfréd Jost provedl před čtyřiceti lety pokus, v němž kastroval králičí zárodky ještě před pohlavní diferenciací. Napříč předem naprogramovanému genetickému pohlaví se embrya vyvíjela jako samičky.

2. Hormonální úroveň

V krvi muže i ženy se nachází jak androgeny (samčí hormony), tak i estrogeny a progesteron (ženské hormony). Existuje určitá neshoda v tom, jestli je smysluplné tyto hormony dělit do kategorie mužských a ženských hormonů, když se oba typy nachází jak u mužů tak u žen. Muž produkuje asi šestkrát více testosteronu než žena. U žen v menopauze dochází ke snížení produkce estrogenu, což se často na fyzické úrovni projevuje zhrubnutím nebo prohloubením hlasu, někdy růstem vousů a sklonem k osteoporóze.

3. Pohlavní úroveň

I na úrovni pohlaví lze u muže lokalizovat ženský prvek – bod G neboli prostatu. Ta se (stejně jako u ženy) nachází uvnitř těla. Dráždění prostaty vně ale především zevnitř těla vyvolává prožitek rozšířené slasti, což je běžná zkušenost většiny žen. (Mužova slast je převážně koncentrovaná do penisu). (Prostata je jako žena. Když jí my muži dostatečně často nehladíme netiskneme nemasírujeme tak se nám pomstí tak, že se ve stáří ani v klidu nevyčůráme):-)

Geny, hormony, dokonce ani pohlaví nemusí jednoznačně potvrzovat identitu jedince. Jsou známy mnohé případy, kdy se bytost v ženském těle cítila býti mužem a opačně. Pohlaví se stalo základem pro protichůdné teorie sloužící k obhajobě mužské či ženské nadřazenosti. Ani feministky (ekofeministky, maximalistky maternalistky atd.) obhajující své teorie na základě biologického pohlaví nejsou ve svých teoriích jednotné.

4.Sociálně-kulturní úroveň

Značnou úlohu na této úrovni existence sehrává matka. Ta je s dítětem hluboce spjatá od těhotenství přes kojení, přebalování a mazlení. V závislosti na kultuře a tradici muž nebo otec matce syna „ukradne“ a za pomoci různých iniciačních obřadů a úkonů minimalizuje vliv matky, čímž se jej snaží posílit v identifikaci s mužskými kvalitami. Syn tak prožívá něco, čemu se říká „zrada matky“. Vliv a formování kulturou a prostředím je značný. Významným příspěvkem potvrzujícím vliv kultury je test BABY X. V čem spočívá tento test? Mužům i ženám bylo ukázáno měsíční miminko. Pokud byli respondenti informováni o tom, že se jedná o chlapečka, říkali: „Ty jsi ale velký silný kluk.“ Jestliže se však respondentům řeklo, že mají před sebou měsíční holčičku, říkali: „Ty jsi ale krásná usměvavá princeznička.“ Existuje velké množství variant BABY X- testu, všechny prokazují nesporný a výrazný vliv kultury při formování sociálního pohlaví.

ZÁVĚR

Řešení navržená v tzv. Men´s studies doporučují mužům, aby svůj „silově či výkonnostně“ orientovaný svět vědomě rozšířili o ženský aspekt v podobě zranitelnosti, citlivosti, emocionální otevřenosti a intuice.

Věra Birkenbihl v knize Umění komunikace popisuje svou vlastní zkušenost z návštěvy jedné arabské vesničky, v níž byl za hrdinu považován muž, který otevřeně projevil zranitelnost. V tamějším prostředí bylo známo, že projevit slabost, je pro muže mnohem těžší než předstírání síly a sebedůvěry, což bylo v této oblasti vnímáno jako zbabělost. VÍME TO I MY?