lišta Titulní stránka







Ochutnávka tantry






Ti, kdo ještě s tantrou nemají žádnou praktickou zkušenost, se nás často ptají, co je na kursu čeká, k čemu je takový kurs dobrý a jestli by nešlo tantru dělat nějak jinak, než sebrat odvahu, jet na kurs, potkat se s úplně cizími lidmi...

Je pár hodin po víkendovém ochutnávání tantry s Johnem Hawkenem, a já mám pocit, že je pravá chvíle podělit se o několik dojmů, zážitků, útržků, které mi utkvěly tentokrát, a které snad nepřímo odpovídají na tyhle otázky. Nejsou to přesné citáty, ani popisy jednotlivých cvičení, všechno je přetaveno mojí pozorností a nepozorností, mojí subjektivitou.

Smysly
Jsme zahlceni vjemy. Naše smysly dostávají tolik podnětů, že se před nimi musejí uzavírat, ztrácíme citlivost. Zavřete oči. Vnímejte ticho, jednotlivé zvuky. Potom vůně. Doteky. Vnímejte, pomalu a tiše, jaké je setkat se s druhým člověkem, se svým zrcadlem, dotknout se ve tmě konečky prstů. Nechte ruce tančit společně.

Žárlivost a tantra
Tantra není náboženství, není to předpis. My v tantře neříkáme tohle musí být tak a tohle jinak. Neřeknu vám "Když nespíš se spoustou partnerů, tak to nejsi tantrický!!!" Tantra je o možnosti si vědomě vybrat. Někdo potřebuje svobodu a druhý potřebuje jistotu. Součástí tantrické cesty může být i celibát, i na několik let. Nebo střídání partnerů. Nebo pevné pouto k jedinému partnerovi. Tantra je o možnosti vědomě si zvolit.
V lásce se ovšem nesmějí potkat dva žebráci, kteří prosí toho druhého "měj mě rád, musíš mi dát víc lásky!!!" Tak funguje (nebo spíš nefunguje) většina vztahů. Všimněte si, že když někoho nutíte, aby vás měl rád, sami pak té lásce nemůžete věřit, nemůžete z toho mít pocit jistoty a opravdovosti. Jak zpívá Sting, "if you love somebody, set them free" (když někoho miluješ, dej mu svobodu). Ale to je nebezpečné! Něco se může přihodit! Co když on někoho potká...? Ano, strach je nepřítel srdce...

Potřeby a chtění
Je několik úrovní chtění. Budhismus nás učí nic nechtít, po ničem netoužit... Jistě, jsou chtění, která produkuje naše mysl, naše hlava. Také v sobě máme emocionální potřeby, ze srdce. "Chci, abys mě měl rád...". Ty všechny můžeme opustit. Ale pak je v nás nějaký záměr, něco, pro co má smysl hořet. V tom je rozdíl mezi Zenem a Tantrou. Zen je chladný, při jeho praktikování potkáte hodně koukání na prázdné zdi. Tantra je horká - kouká se tu na spoustu krásných lidí...

Energie
Naše pánev je jako miska na energii, jejíž dno tvoří tzv. PC sval (kostrční sval, který používáme při pokusu zadržet proud moči, viz např. knihy Margot Anand) . Když tenhle sval máme pořád sevřený, dno se narovnává a objem misky se zmenšuje, energie pak nemá kde být uložena, vybuchuje a proudí na nesprávná místa, třeba do krku, což se projevuje hysterií. Když je sval pořád povolený, energie protéká, odtéká z nás pryč. Když sval posílíme, naučíme se s ním pulsovat, získáme spoustu sexuální, tedy životní, energie. U žen se zvýší citlivost na pocity v jóni, muži se mohou rozhodnout, zda a kdy ejakulovat - mohou "hrát pin-ball" se svým vzrušením.

Forma
Vstupte do svého středu a uvědomte si, že jste jedinečným vtělením boha, bohyně. Můžete být čímkoli. Všechno, co jsme, jsou formy. V tantře se učíme vybrat si formu, vstoupit do ní a zase být schopni ji opustit. Život je pulsování. Ve vztazích k ostatním jsou dvě nebezpečí: první, že zůstaneme sami v sobě a s druhým se vůbec nepotkáme, druhé, že vyjdeme ze sebe ven, poddáme se druhým a ztrácíme sebe sama. Můžeme se ale naučit pulsovat mezi těmito dvěma extrémy, vnímat sami sebe a svůj střed a potom naplno, totálně vycházet a setkávat se s ostatními...

(Albi, březen 2002)