<<< PŘEDCHOZÍ

NĚKDY, KDYŽ POZORUJI LIDI, JAK HRAJÍ STÁLE STEJNÉ, STARÉ HRY, MOJE OČI ZESTÁRNOU A ROZESMUTNÍ SE A MOJE SRDCE JE UNAVENÉ A CYNICKÉ. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE JE TO PROTO, ŽE VIDÍM STÁLE ZŘETELNĚJI SVÉ VLASTNÍ HRY A ÚSKOKY A SLYŠÍM TVŮJ HROZIVÝ HLAS V MÝCH UŠÍCH, KTERÝ RADÍ: "TO JE V POŘÁDKU - NYNÍ SE MUSÍŠ NAUČIT PŘIJÍMAT SEBE A MILOVAT SE. POTOM NENASTANE ŽÁDNÝ PROBLÉM." NYNÍ???! MÁM POCIT, ŽE POKUD VYSLOVÍŠ OPĚT TO SLOVO, ZAČNU KŘIČET. NEBYL JSEM ŠŤASTNĚJŠÍ, KDYŽ JSEM SI MYSLEL, ŽE TO JE CÍL?

TATO OTÁZKA JE OD MA DÉVA ÁNANDY. Je to otázka velmi významná. Zasahuje vlastně každého, kdo tady sedí. Naslouchejte. Je to otázka, která jednoduše zobrazuje situace, kterými musí hledající projít.
Nejprve Ánando říká: "Někdy, když pozoruji lidi, jak hrají stále stejné, staré hry, moje oči zestárnou a rozesmutní se a moje srdce se stane unaveným a cynickým."

Nepozoruj, prosím, jiné lidi - to není tvůj úkol. Pokud se rozhodli, že budou hrát své staré hry, chtějí-li tyto hry hrát, a jsou-li šťastní při hraní těchto her, kdo jim do nich může zasahovat? Kdo může soudit tyto hry?

Odstraň tu neustálou touhu někoho posuzovat. Nikomu to nepomůže. Uškodí ti to, jedině ti to ublíží. Proč by jsi se měl trápit? S tebou to nemá nic společného. Je to radost jiných, chtějí-li zůstat stejní a touží se pohybovat ve stále stejně vyježděných kolejích, v obvyklých postupech. Dobře! Je to jejich život a mají nezadatelné právo žít svůj život po svém.

Nějak nechceme dovolit jiným lidem žít život, jak ho cítí. Proto je stále posuzujeme. Někdy řekneme, že jsou nemocní, jindy, že jsou na cestě do pekla, že jsou takoví nebo onací - zločinci. A až se tohle všechno změní, začneme situaci hodnotit novým způsobem. "Jsem unaven" z jejich stále stejných her. Proč bys měl být unaven z jejich her? Ať se unavují svými hrami, pokud si to přejí. Nechtějí-li, je to také jejich volba. Nesnaž se, prosím, pozorovat ostatní.

Veškerá tvoje energie by měla být soustředěna na tebe. Možná odsuzuješ jiné lidi, že hrají staré hry proto, abys lstivě odvrátil svou pozornost od vlastních her. Je to normální. Jde o psychologický podvod. Projektujeme své vlastnosti na ostatní. Zloděj si myslí, že všichni lidé jsou zloději - je to pro něj naprosto přirozené. Je to způsob, kterým chrání své ego. Má-li pocit, že celý svět je špatný, cítí se v tomto srovnání dobře. Vrah si myslí, že celý svět obývají vrazi - proto může v tomto stavu vědomí žít a cítit se dobře. Vyhovuje mu myšlenka, že všichni lidé jsou vrazi. Potom se může stát vrahem a necítí žádnou vinu, nepociťuje osten svědomí.

Tak projektujeme své vlastnosti na jiné, pokud nechceme vidět sebe. Nedělej to, prosím! Jsi-li skutečně unaven starými hrami, pak je to stará hra - ta NEJSTARŠÍ. Hrál jsi ji po mnoho životů. Promítal jsi SVOJE nedokonalosti na ostatní a cítil jsi se dobře. Samozřejmě musíš přehánět, musíš zveličovat. Jsi-li zloděj, musíš zvýraznit vlastnosti jiných lidí tak, aby se jevili jako větší zloději, než ty. Potom se cítíš dobře. Ve srovnání s nimi se cítíš daleko lepším člověkem.

Proto lidé čtou noviny. Noviny ti velmi pomohou. Každé ráno ještě, než si připravíš čaj, chystáš se číst noviny. Noviny však nepřináší nic, než zprávy, protože se vlastně neděje nic nového. Je to stejně stará mizerná věc. Ty se však cítíš skvěle. Někde byl někdo zabit, někde se stala aféra Watergate, jinde se přihodilo něco jiného, někdo něco ukradl, jinému utekla manželka s někým jiným… a tak dále, a tak dále. Když čteš tyto zprávy, cítíš uvolnění. Říkáš si: "Nejsem tak špatný - celý svět jde ke dnu. Já jsem daleko lepší člověk. Ještě jsem neodešel s manželkou svého souseda. Nikoho jsem přece nezabil, i když jsem o tom přemýšlel. Myšlenka však není zločinem tam, kde lidé tyto věci skutečně dělají." Cítíš se dobře. V okamžiku, kdy jsi spokojen, zůstáváš ve starých kolejích.

Nesleduj, prosím, ty ostatní. Využívej svou energii, svůj rozhled, pro sebe.

Na sebepozorování je něco ohromně transformujícího. Pozoruješ-li se, věci se začnou měnit. Začneš-li sledovat svůj hněv, jednoho dne náhle zjistíš, že zloba nemá energii proto, aby se projevila. Vznětlivost z ní zmizí. Něco v ní prostě zemře. Pokud se začneš pozorovat, zanedlouho uvidíš, že negativní projev ustupuje a zvýrazňuje se pozitivní projev. Z tvého života zmizí trápení a vstoupí do něj štěstí. Budeš usměvavější, budeš se i bez důvodu usmívat. Vstoupí do tebe humor - budeš-li se sledovat - staré vzory zeslábnou a zamračený obličej zmizí. Zrodí se smysl pro humor. Začneš svůj život více vnímat jako hru. Vážnost ztratí svůj význam. Staneš se nevinnější, důvěryhodnější a jistější.

Netvrdím, že bude tvoje důvěryhodnost vždycky respektována. Nikoli, to není hlavní cíl. Můžeš být více podváděn, protože pokud důvěřuješ, je snazší tě podvést. I když jsi však podváděn, nebude tím tvoje důvěra narušena - ve skutečnosti se její úroveň zvyšuje. Začneš si myslet, že i když jsi podváděn, někdo ti například vezme peníze a podvede tě, že jsi pod ochranou něčeho mnohem hodnotnějšího, pod ochranou důvěry. A něco tak bezcenného, jako jsou peníze, zmizí. Mohl jsi peníze zachránit, ale důvěra by byla nenávratně ztracená. Byla by to daleko vyšší ztráta, protože v penězích ještě nikdo štěstí nenašel. Důvěra však umožňuje lidem žít jako bohové na zemi. Lidé s důvěrou se radují dokonale ze života a jsou za všechno vděční bohu. Důvěra v život je požehnání. Peníze ti obvykle poskytnou trochu pohodlí, ale nikdy radost. Důvěra ti nenabízí pohodlí, získáš však velké štěstí.

Zvolit si pohodlí na úkor štěstí je hloupé. Život v pohodlí není nic jiného, než pohodlná smrt. V pohodě můžeš žít, v pohodlí zemřeš, skutečnou chuť života však okusíš, pokud prožíváš přiměřeně a naplno štěstí, hoří-li tvoje pochodeň z obou stran současně. Možná jen na okamžik… ale intenzivně, dokonale a celistvě! To se může stát jen při sebepozorování.

Sledování sebe je jednou z nejsilnějších transformačních sil. Začneš se pozorovat. Neplýtvej svou energií na pozorování jiných lidí - protože NIKDO nemá rád, je-li sledován. Každý člověk chce žít svůj soukromý život. Ať je dobrý nebo špatný, hloupý nebo moudrý. Proč se jim do něj plést? Nedívej se na ně kradmým pohledem, nenahlížej do jejich klíčových dírek. Je to JEJICH život. Chtějí-li hrát staré hry a milují to, nech je být!

První věc: přestaň, prosím, sledovat jiné lidi. Obrať veškerou svou energii na sebe.

Za druhé říkáš: "Předpokládám, že je to proto, že vidím stále zřetelněji svoje vlastní hry a úskoky a slyším v uších Tvůj vzteklý hlas, který nabádá: To je v pořádku - nyní se musíš naučit přijímat sebe a milovat se. Potom nemůže nastat žádný problém."

Odpovím ti: Není to žádný problém. Nikdy jsem neřešil žádný skutečný problém - nikdy až do současnosti. Musel jsem si však vyslechnout tisíce lidí a jejich tisíce nesnází. Přesto jsem ještě sám nenarazil na žádný problém. Myslím si, že všechno se někdy stane - protože skutečné problémy neexistují. "Problém" je vytvořený pojem. Nastávají situace, problémy nejsou. Nesnáz je váš výklad situace. Stejná situace může být pro jednoho člověka problémem a pro jiného nikoli.

Všechno závisí na vás, zda si nesnáz vytvoříte nebo nevytvoříte, protože problémy neexistují. Nesnáze nejsou v bytí, jsou součástí psychologie člověka.

Příště si prohlédni a pozoruj svoje klopýtnutí a doprovázející problém. Zůstaň stranou a pozoruj problém. Je skutečný? Nebo jsi si ho vytvořil? Prohlédni si ho hlouběji a náhle zjistíš, že se nezvětšuje, ale slábne. Je stále menší a menší. Čím vložíš více energie do jeho pozorování, tím menší bude. Potom nastane okamžik, kdy úplně zmizí….a ty se tomu jen zasměješ.

Kdykoli budeš mít problém, pozoruj ho. Problémy jsou smyšlené, ve své podstatě neexistují. Prohlédni si problém ze všech úhlů - jaký může být? Je to duch! Přál jsi si ho, proto je tady. Požadoval jsi ho, proto se objevil. Pozval jsi ho, proto se zviditelnil.

Lidé však nemají rádi, když jim řekneš, že problémy nejsou - nemají to vůbec rádi. Cítí to velmi špatně. Jestliže nasloucháš jejich problémům, začnou se cítit skvěle. Pokud jim řekneš: "Ano, je to velký problém", jsou šťastni. Proto se psychoanalytici stali v tomto století nepostradatelnými. Psychoanalytik nepomůže nikomu - možná sobě, nemůže však pomoci nikomu dalšímu. Lidé k němu však stále chodí a platí peníze. Jsou šťastni, protože naslouchá jejich problémům. Ať sdělíš psychoanalytikovi nejabsurdnější problém, vyslechne ho velmi upřímně a seriozně, jako kdyby existoval. Převezme ho za předpokladu, že velmi trpíš. Začne na něm s tebou pracovat a analyzovat ho. A to trvá několik let!

Ani po několika letech však není problém vyřešen, protože nikdy neexistoval. Kdo ho tedy může vyřešit? Po několika letech psychoanalýzy se unavíš a skončíš se starým problémem. Začneš řešit novou nesnáz. Jednoho dne potom řekneš: "Ano, nemám už žádný problém. Všechno je vyřešeno," a poděkuješ psychoanalytikovi. Byl to jednoduše čas, který ti pomohl, který tě vyléčil, nikoli psychoanalytik. Je však stále mnoho lidí, kteří nechtějí jednoduše čekat a pozorovat.

Přivedeš-li do zenového kláštera zuřivého člověka, mniši ho jednoduše dovedou do kouta malé chatrče daleko od kláštera. Nabídnou mu jídlo a řeknou mu: "Zůstaň tady a zklidni se." Nikdo s ním nebude chtít hovořit. Dostane zásoby jídla, nabídnou mu přiměřené pohodlí, ale nikdo si s ním nebude dělat starosti. Co s tímto člověkem psychoanalytik provádí tři roky, to s ním zvládnou mniši během tří týdnů. Během těchto tří týdnů člověk vyjde ven a řekne: "Ano, problém je vyřešen."

Za tři týdny zapomeneš na svou nesnáz - jak se můžeš zbavit akceptace problému? Není ti poskytována analýza, nejsi rozptýlen, ani zneklidněn. Psychoanalytik tě rozruší! Podstata problému může zaniknout během tří týdnů, s podporou psychoanalytika však neskončí a trvá tři roky, nebo i déle. Závisí to na tom, jak jsi bohatý. Jsi-li hodně majetný člověk, budou tě problémy provázet celý život. Vše závisí na tom, kolik si jich můžeš dovolit.

Chudí lidé se netrápí kvůli problémům. Bohatí prožívají takové utrpení, na jaké mají. Nemajetný člověk si hru nemůže dovolit a nemůže si ji vychutnat.

Objeví-li se další problém, prohlédni si ho, pronikni do něj HLOUBĚJI. Nepotřebuješ žádnou analýzu. Neanalyzuj ho, protože analýza tě odchýlí od podstaty problému. Začneš-li problém analyzovat, přestaneš ho pozorovat. Začneš se ptát: Proč? Odkud? Jak se to stalo? - příčina je v dětství, ve vztahu s matkou, nebo otcem? Myšlenky tě zavedou na scestí. Neuvidíš podstatu problému. Freudova psychoanalýza je ve skutečností hra s myslí. A hraje se na vysoké odborné úrovni.

Nezabývej se příčinami! Není to nutné, protože příčiny neexistují. Nevracej se do minulosti, protože tě to odvádí od současných problémů. Nazírej do současného stavu a do něj vstup. Nepřemýšlej nad příčinami a následky. Pozoruj problém takový, jaký je v současnosti.

Budeš překvapen, jak se hlubším průnikem začne rozpouštět. Pokračuj v jeho nazírání a později zjistíš, že se ztratil.

PROBLÉMY NEEXISTUJÍ. Vytváříme si je, protože nemůžeme bez nesnází žít. To je jediný důvod, proč si je tvoříme. Mít problém znamená, zaměstnávat mysl. Člověk se cítí dobře. Něco se musí řešit. Nemáš-li problémy, cítíš se velmi osaměle, prázdně - co udělat v dalším okamžiku? Všechny problémy zmizely.

Právě mě napadla myšlenka: jednoho dne se objeví bůh a řekne: "Nikdy více nebudou problémy - všechny jsou skončeny!" Co uděláš? Budeš o tom dni přemýšlet. Lidé rádi ulpívají. Začnou se na boha velmi zlobit. Namítnou: "To není požehnání! Co tedy nyní navrhujeme udělat? Zůstaneme bez problémů?" Energie pak náhle přestanou proudit a ty máš pocit stagnace. Problém u tebe spočívá v tom, že nevíš, jak se dál pohybovat, jak pokračovat, kam směřovat. Jaké jsou tvoje naděje, přání a sny. Problém nabízí mnoho podob zaměstnávajících mysl.

A stav nezaměstnané mysli nebo mysli, která je schopna dosáhnout prázdnoty, nazývám meditací. Prázdná mysl, která miluje okamžik prázdnoty, je meditativní mysl.

Začni milovat okamžiky vyprázdněné mysli. I když problém zůstává - cítíš, že je tady. Já říkám, že není, ale ty ho cítíš - odlož ho stranou a řekni si: "Počkej! Život je zde, celý život je tady. Vyřeším tě. Nyní mi však nechej alespoň malý prostor pro bezproblémový stav". Začni si vytvářet okamžiky nezaměstnané mysli. Jednou je budeš mít rád a uvědomíš si skutečnost, že si problémy děláš sám, protože se nedokážeš radovat z okamžiků vyprázdněné mysli. Tak problémy vyplňují mezery.

Nerad se pozoruješ? Sedíš v místnosti a pokud nemáš co dělat, zneklidníš, cítíš se nepohodlně, jsi nepokojný - zapneš si rádio nebo televizi, začneš číst noviny, které jsi od rána třikrát přečetl. Nebo pokud nemáš jinou možnost, jdeš spát, aby se ti zdály sny a opět zaměstnáš svou mysl. Začneš kouřit. Pozoruješ to? Kdykoli, kdy nemáš co dělat, je pro tebe těžké být, jen tak existovat.

Řeknu to ještě jednou: Problém neexistuje, Ánando. Nahlédni do skutečnosti, že v životě neexistuje ŽÁDNÝ problém. Chceš-li ho mít, je to tvoje potěšení - dávám ti k tomu své požehnání. Ale pravdou je, že problém neexistuje.

Život není vůbec žádný problém - žít a radovat se ze života je mysterium. Problémy si vytváříš sám, protože se bojíš radovat ze života a máš strach žít život. Problémy tě ochraňují - PŘED životem, před radostí, láskou. Můžeš se sám sebe zeptat: "JAK se mám radovat? - Mám tolik problémů. Jak se mám radovat, když mám tolik nesnází. Jak mám milovat muže nebo ženu? Mám tak mnoho problémů, jak mám tancovat a zpívat? - To je nemožné!" Najdeš mnoho důvodů proto, abys nezpíval a netancoval. Tvoje problémy ti dávají možnost vyhnout se radostem.

Nahlédni do problémů a zjistíš, že jsou iluzí.

I když máš problém a cítíš, že je skutečný, řeknu ti, že je to v pořádku. Proč ti říkám, že je to v pořádku? Protože okamžikem, kdy pocítíš, že je vše v pořádku, problém zmizí. Jakmile se vyslovíš k problému, že je vyřešen, přestaneš mu věnovat energii. Přijmeš ho! V okamžiku, kdy si plně uvědomíš nesnáz, přestává být problémem. Problém je stále problémem, dokud ho odmítáš, dokud tvrdíš, že by to tak být nemělo…a je to tak. Potom se problém zesiluje.

Proto ti to říkám. Lidé ke mně přicházejí s velkými problémy a já jim říkám: "To je v pořádku, je to dobré, přijmi to." Radím jim: "Nyní ho musíš přijmout a milovat se." Chápu, proč Ánando řekl: "Je hrozivé, že tvůj hlas neustále tvrdí,"To je v pořádku… to není žádný problém." "NYNÍ???!"

A Ánando říká: Myslím si, že uslyším-li to slovo znovu, začnu křičet."

Křičel jsi celý život - jestli křičíš nebo ne, není důležité - křičel jsi celý život. Ještě jsi do tohoto okamžiku nic neudělal. Křičel jsi, někdy hlasitě, jindy potichu. Tak vidím lidi - křičící lidi, jejich srdce křičí, jejich existence křičí. Já jim však nepomůžu. Můžete křičet, to však nepomůže.

Snaž se raději pochopit, než křičet. Pokus se vidět, co ti říkám. A to, co ti říkám, není teorie - je to skutečnost. Říkám to, protože jsem to poznal. Jestliže jsem pochopil, že problém neexistuje, proč by jsi to neměl pochopit ty? Uchop tuto výzvu! Já jsem stejně obyčejný člověk jako ty. Nemám žádné zvláštní zázračné schopnosti.

Jsem naprosto obyčejný člověk jako ty. Jediný rozdíl mezi námi je ten, že ty nechceš přijmout svou osobnost a já jsem se svou osobností naprosto ztotožněn. To je jediný rozdíl. Stále se snažíš zdokonalovat. Já se však o to nepokouším. Chceš se zdokonalovat. Na rozdíl od tebe já přijímám svoje nedokonalosti. To je jediný rozdíl.

Proto nemám žádný problém. Pokud pochopíš svou nedokonalost, odkud by mohl přijít problém? Ať se stane cokoli a ty řekneš "To je v pořádku", ODKUD pak může problém přijít? Přijmeš-li svoje omezení, jak můžou vzniknout problémy? Problémy vznikají tvým nepřijetím. Nepřijímáš sám sebe, proto ty nesnáze. Pokud se nikdy nepřijmeš takový, jaký jsi, problém vždycky zůstane. Umíš si představit situaci, kdy se jednoho dne přijmeš, naprosto takový, jaký jsi? Pokud si to umíš představit, proč to teď neuděláš? Proč čekáš? Kvůli komu? Kvůli čemu?

Přijal jsem se takový, jaký jsem a v tom okamžiku se všechny problémy rozplynuly. Právě tento okamžik všechny starosti rozpustil. Nikoli to, že jsem se stal dokonalým, ale že jsem začal mít potěšení ze svých nedokonalostí. Nikdo není dokonalý - protože dokonalost, znamená absolutní smrt. Dokonalost není možná, protože život je věčný. Dokonalost je nemožná, protože život stále plyne - nikdy nekončí.

Tak JEDINOU možností, jak z těchto takzvaných problémů vystoupit, je přijetí tvého života, kdy zjistíš, že žiješ správně, že ho prožíváš, raduješ se z něho a těšíš se z něho. Příští okamžik bude radostnější, protože vychází z prvotního okamžiku. A další bude o to radostnější, protože zanedlouho budeš stále šťastnější. Tvoje štěstí nespočívá v sebezdokonalování, ale v prožívání okamžiků.

Zůstáváš nedokonalý. Vždy budeš cítit omezení a vždy, když se dostaneš do situace, ve které budeš chtít vytvořit problémy, okamžitě je vytvoříš. Pokud je nebudeš chtít vytvářet, nevzniknou. Chceš křičet, ale to nepomůže. To je vše, co jsi dokázal - to nepomůže.
Dokonce ani základní terapie nedokáže více pomoci. Lidé při ní stále křičí - ano, je prociťována o něco lépe, jedná se o tantrickou terapii. Umožní ti zvracet. Prociťuješ ji o něco lépe, protože máš pocit alespoň malého odložení nákladu, malého odlehčení, jenže po několika dnech euforie zmizí. Opět jsi ve stejné situaci, opět se vše zkoncentruje. Musíš zase navštívit základní terapii - potom se cítíš po několik dnů skvěle… a opět se vracíš do stejného stavu jako na počátku.

Jestliže nepochopíš, že musíš UKONČIT tvorbu problémů, budeš dál pokračovat v jejich vytváření. Navštívíš terapeutickou skupinu, podstoupíš základní terapii. Tak budeš navštěvovat tisíce dalších skupin a po skončení každého kurzu se budeš cítit šťastný, protože odložíš něco, co jsi měl v hlavě -NEODLOŽÍŠ VŠAK MECHANISMUS, KTERÝ VYTVÁŘÍ PROBLÉMY. Zanechal jsi něco, co jsi měl, ale neopustil jsi zcela továrnu, která pokračuje v tvorbě problémů. Opět je budeš vytvářet. Nebudeš však tak zaměstnán. Nabídne ti odklad, oddech.

Pokud však SKUTEČNĚ pochopíš postatu věci, poznáš, že musíš zastavit vytváření problémů - jinak budeš cestovat od jedné skupiny k druhé, od jednoho psychoanalytika k jinému, od jednoho psychiatra k dalšímu, od jednoho způsobu terapie k jinému typu….každá z těchto zkušeností ti nabídne krátký oddech, odpočinek. Potom však budeš muset stejně pokračovat dál.

Moje úsilí je plně zaměřeno na zasažení jádra tvorby problémů. Nevytvářej problémy, prosím, protože nejsou, neexistují.

A jako poslední myšlenku Ánando říká: "Nebyl jsem šťastnější, když jsem si myslel, že to je cíl?"

Ano, byl jsi šťastnější, ale také jsi byl smutnější, protože tvoje štěstí spočívalo v naději. Nebylo to pravé prožívání štěstí. Proto říkám, že jsi byl šťastnější, ale také jsi se cítil být nešťastnější. Smutek cítíš v přítomnosti a štěstí vidíš v budoucnosti - jak však můžeš být v budoucnosti? Cílem je dosažení budoucnosti.

Neštěstí jsi pociťoval zde, štěstí cítíš tam. "Tam" neexistuje - všechno je tady. Je to VŽDY tady.Všude je tady! Termín "tam" existuje jen ve slovnících. Je spojen s termínem "potom". Vždy prožíváš přítomnost - nyní. "Potom" neexistuje. Ano, byl jsi šťastnější, když jsi snil o svém cíli, o krásnější budoucnosti. Proč však člověk sní o své budoucnosti? - protože se v přítomnosti cítí nešťastně. Já nepřemýšlím o šťastnější budoucnosti. Nevymýšlím situace, které by mohly být šťastnější! Jak by mohly být šťastnější, než právě tento okamžik? Jak může být budoucí existence lepší a radostnější, než je tato chvíle? Podívej - jak můžeš být v budoucnu šťastnější a radostnější? Je to trik, opět je to úskok mysli. Abychom se vyvarovali přítomnosti, přemýšlíme o budoucnosti, protože nechceme vidět přítomnost. Přítomnost je však tady.

Máš pravdu - byl jsi šťastnější, šťastnější ve svých snech. Nyní jsem rozbil všechny tvoje sny. Být šťastnější v naději - snažím se nyní všemi způsoby u tebe vytvořit stav beznaděje tak, aby veškeré tvoje naděje skončily. SNAŽÍM SE TĚ PŘIVÉST DO PŘÍTOMNOSTI. Cestoval jsi v budoucnosti. Já tě vracím zpět do přítomnosti. Je to velmi složitá činnost. Pokud ti začnu brát tvoje cíle vně, cítíš zlobu. Občas se na mě velmi rozzlobíš. Beru ti tvoje naděje, sny, nebo zkouším, jak na nich ulpíváš. Oddáváš se jim tak, že si začneš dělat naděje i přes mou osobu.

Začneš si myslet: "Osho udělá to." Tento člověk však neudělá nic. Začneš si dělat naděje: Teď jsem s Oshem, nemusím si dělat žádné starosti. Dříve nebo později se stanu Osvíceným." Zapomeň na všechno! OSVÍCENÍ NENÍ NADĚJE. Není to touha, neexistuje v budoucnu. Začneš-li žít správně v tento okamžik, staneš se Osvíceným. Snažím se, aby jsi dosáhl Osvícení každý den a ty řekneš: "Zítra." Potom, jak uděláš něco….zítra se však nic nestane. Stane se to buď teď a nebo nikdy!

Staň se Osvíceným právě teď! A můžeš se stát, protože jsi… jednoduše klamán, ty si myslíš, že nejsi Osvícený.

Tak se neptej jak na to. Jakmile se zeptáš jak na to, spustíš proces naděje. Neptej se jak a neříkej "Ano, stanu se." Také to neříkám. Tvrdím, že jsi. Soméndro!…nevědomost je pryč. Nevědomost nikdy nebyla uvnitř. Člověk musí být bdělý právě teď. Právě dosažení současného okamžiku bdělosti, šok, a jsi svobodný.

Každý den se snažím o to, abys dosáhl Osvícení, protože vím, že JSI Osvícený. Pokud však chceš pokračovat v hraní her sansáry, můžeš v tom pokračovat.

Šťastnější jsi určitě byl v minulosti - a také nešťastnější. Vzal jsem tvoje štěstí, protože si nemůžeš dělat další naděje. Pokud mi dovolíš o něco více, vezmu si i tvoje neštěstí. Nejdříve však musí skončit tvoje štěstí, protože neštěstí je stínem naděje ve štěstí.Tak nejdříve musí skončit naděje ve štěstí, pak teprve zmizí stín.

Můžeš křičet, chceš-li křičet, já však budu tisíc a jedenkrát opakovat: Ánando, nejsou žádné problémy. Musíš se přijmout a milovat se právě teď - ano, NYNÍ!

Čtvrtá otázka:

JE TANTRA POŽITKÁŘSKÁ?

NENÍ. Je to JEDINÝ způsob vedoucí k ukončení požitkářství. Je to cesta vedoucí k osvobození od sexuality. Žádná z ostatních cest člověku tak nepomůže. Všechny ostatní způsoby vedou ke zintenzivnění sexuality člověka.

Sex nezmizí. Náboženská víra ji však svým způsobem ovlivňuje. Sex je stále zde - v pozměněné formě. Ano, v člověku narůstá vina, sex však nezmizí. Nemůže ZMIZET, protože je to biologická skutečnost. Sex je podstatou existence. Nemůže jednoduše zmizet potlačením. Může zmizet pouze, pokud se staneš tak odosobněným, že uvolníš energii zapouzdřenou v sexualitě - potlačením se energie neuvolní, pouze pochopením. Jednou se energie uvolní z bahna lotosu…Lotos vyrůstá z bahnitého dna, musí růst do výšky a potlačení energie ho táhne hlouběji do bahna. Bahno ho tak dále potlačuje.

Co jsi udělal do současnosti, jako vrchol své lidskosti, je potlačování sexuality v bahně nevědomosti. Jdi ještě dál v jejím potlačování. Sedíš na jejím vrcholu. Nedovol, aby se projevila. Zabij ji půstem, sebekázní, odchodem do jeskyně v Himálaji, odchodem do kláštera, kde nesmí žít ženy. Jsou to kláštery, do kterých nevstoupily ženy po staletí. Vstup do kláštera, kde ženy žijí jako řádové sestry a kam muži nikdy nevstoupili. To jsou možnosti potlačování sexuality. Tímto způsobem se sexualita podporuje stále více a člověk následkem potlačování prožívá sny o poživačnosti.

Ne, tantra není požitkářská. Tantra je cesta ke svobodě. Tantra říká: Ať je to cokoli, musí to být pochopeno. Pochopením se změní vlastní pohled na věc.

Posloucháš-li mě, nebo nasloucháš-li Sarahovi, nemysli si, že Saraha podporuje tvou poživačnost. Pokud to tak bereš, pochopil jsi to nesprávně. Poslechni si tento příběh:

Starší muž, který se jmenoval Martin, navštívil lékaře: "Chci vás doktore požádat, abyste mi řekl, jaké mám potíže. Cítím bolesti tady a také tam a nevím proč. Žil jsem naprosto mravný život - nekouřil jsem, nepil jsem, ani jsem nebyl nevěrný. Každý večer chodím spát sám v devět hodin. Proč se cítím tak špatně?"
"Kolik je vám let?" zeptal se lékař.
"Bude mi sedmdesát čtyři," odpověděl muž.
Lékař mu odvětil: "No, nakonec už máte své roky, takové potíže se dají očekávat. Ale máte před sebou ještě spoustu času. Neberte to tak vážně, nedělejte si starosti. Navrhuji vám, abyste navštívil lázně v Hot Springs."
Martin tedy odjel do Hot Springs. Tam se potkal s mužem, který vypadal tak staře a sešle, že se Martin cítil povznesen, když se s ním srovnával. "Bratře," řekl mu Martin, "musel jsi o sebe hodně pečovat, když jsi se dožil tak zralého věku. Já jsem žil klidný, mravný život, ale vsadím se, že ne tak jako ty. Jaký recept pro dosažení tak požehnaného věku bys pro mě měl?"
A starý vrásčitý člověk mu odpověděl: "Je to naprosto jinak, pane. Když mi bylo sedmnáct let, otec mi řekl, "synu, jdi a raduj se ze života. Jez, pij a miluj vše, co ti tvé srdce nabízí. Žij život naplno. Neměj pouze jednu manželku, zůstaň starým mládencem a měj jich raději deset. Peníze používej pro potěšení, nikoli pro ženu a děti." Ano, víno, ženy a zpěv, život prožívaný naplno. To je můj recept pro život, bratře!"
"Tvůj hlas mi něco napověděl," odvětil Martin. "Kolik je ti let?"
Druhý muž odpověděl: Dvacet čtyři."

Požitkářství je sebevražedné - stejně tak potlačování. Jsou to dvě krajnosti, které Buddha doporučuje odstranit. Jedním extrémem je potlačování, jiným poživačnost. Snaž se být ve středu: nepotlačovat svou osobnost, ani nebýt poživačný. Zůstaň právě zde, ve středu, pozorný, ostražitý, bdělý. To je tvůj život! Nic nesmí být potlačováno, ani pustošeno - vše musí být pochopeno.

To je tvůj život - a pěstuj si ho! Miluj ho! Chovej se k němu přátelsky! Jsi-li ke svému životu přátelský, odhalí ti mnoho tajemství, otevře ti pravé dveře k bohu.

Tantra není ve své podstatě požitkářská. Represivní lidé si vždy myslí, že tantra je poživačná. Jejich mysl je jak posedlá touto myšlenkou. Například: Muž, který odejde do kláštera a žije v něm bez toho, že by spatřil ženu, jak by mohl uvěřit, že Saraha není poživačný, když žije se ženou? Nejen žije, ale také dělá podivná cvičení: sedí před nahou ženou, žena je zcela nahá a on ji stále pozoruje. Dokonce i když se s ní miluje, tak ji pozoruje.

Ty nemůžeš sledovat jeho pozorování. Ty pouze vidíš, že se s ženou miluje. Pokud jsi člověk zaměřený na potlačení sexuality, rozbouří se tvoje potlačená sexuální energie. Začneš klesat do bahna! A vše, co jsi v sobě potlačil, začneš projektovat na Sarahu - a Saraha nedělá nic jiného než že se miluje. Pohybuje se ve zcela odlišném prostoru. Není skutečně zaměřen na tělo. Snaží se pozorovat, co to vlastně sexualita je. Chce pochopit, jak vzniká žádost po orgasmu. Snaží se poznat, co to přesně orgasmus je. Chce vrcholný okamžik prožít s meditativní bdělostí, aby našel záchytný bod a klíč…možná, že právě tady je klíč k otevření božského stavu. Opravdu je skryt v tomto okamžiku.

Bůh ukryl klíč do tvé sexuality. Na jednu stranu skrze tvou sexualitu život přežívá. To je však pouze část využití sexuální energie. Na druhou stranu, pokud pracuješ se svou sexuální energií naprosto vědomě, zjistíš, že procházíš bodem, který ti umožní vstoupit do věčného života. Jedním nižším aspektem sexuální energie je poskytnutí života tvým dětem. Jiným aspektem, jejím vyšším hlediskem je, že prožíváš věčnost. Sexuální energie je životní energií.

Běžným způsobem využívání sexuality se nedostaneme dál, než ke vchodu. Nikdy nevstoupíme do paláce. Saraha se snaží proniknout do paláce. Lidé, kteří chtějí navštívit krále, musí být potlačováni, protože všichni lidé jsou utlačováni.

Politik, stejně jako kněz, musí učit potlačování. Protože z potlačování se lidé nutně zblázní. Duševně choré lidi můžeš snadněji ovládat, než zdravé lidi. Pokud člověk zešílí v oblasti sexuální energie, začne se realizovat v jiných činnostech - začne hromadit majetek, moc nebo slávu. Musí projevit svou sexuální energii jinak. Životní energie v něm bouří - proto se projevuje jinak. Uvolní se v šílení po penězích nebo v závislosti na moci.

Celá tato společnost je založena na potlačování sexuální energie. Zmizí-li ze světa potlačení sexuální energie, nebudou lidé šílet po penězích. Kdo si bude dělat starosti s penězi? Lidé nebudou toužit po moci. Nikdo nebude chtít stát se prezidentem nebo ministerským předsedou - proč taky?! Život je tak ohromně nádherný ve své každodenní všednosti, je tak úžasný. Proč by se tedy měl někdo chtít stát někým? Být nikým je tak skvělé - nic vlastně nezaniká. Pokud však cílevědomě ničíš lidskou sexualitu a budeš lidi potlačovat, zmizí vše, po čem lidé touží. Někde musí být radost - tady však není.

Sex je jedna z činností daná přírodou a bohem, která tě stále vrhá do okamžiku přítomnosti. V běžném životě nikdy nežiješ v přítomnosti - až na situaci, kdy se miluješ, a to jen na několik vteřin.

Tantra tvrdí, že člověk musí porozumět sexuální energii, rozkrýt podstatu sexuální energie. Je-li sexuální energie tak živoucí, že z ní vzniká život, tak v ní musí být obsaženo něco víc. To něco více je klíč k božství, k bohu.

Pátá otázka:

PROČ SE CÍTÍM TAK ŠPATNĚ? CHÁPU TO, O ČEM HOVOŘÍŠ, ČTU TVOJE KNIHY A MÁM Z NICH OHROMNOU RADOST. POSTRÁDÁM VŠAK STÁLE ZÁKLADNÍ PODSTATU SVÉHO ÚSILÍ.

ROZJÍMEJ O TĚCHTO nádherných Wordsworthových verších: SVĚT JE S NÁMI PŘILIŠ SPOJEN, POZDĚJI I DŘÍVE, NABÍZÍ I VYČERPÁVÁ, A MY TAK PLÝTVÁME SVÝMI SILAMI. MÁLO SE ZABÝVÁME SVOU PŘIROZENOSTÍ, TÍM, CO JE NAŠE. ODKLÁDÁME SVÁ SRDCE, ZÍSKÁVÁME NEČISTÉ VÝHODY. HLE, TEN OCEÁN, KTERÝ ODHALUJE JEJÍ ŇADRA SMĚREM K LUNĚ. VICHRY, KTERÉ BUDOU NEUSTÁLE HROZIVĚ VÝT A KTERÉ SE TEĎ HROMADÍ JAKO SPÍCÍ KVĚTINY. PRO TO, PRO VŠECHNY TY ZÁZRAKY, JSME ZTRATILI NALADĚNÍ, NEZAPŮSOBÍ NA NÁS…

To je to, co postrádáš. NEZAPŮSOBÍ NA NÁS…Ztratili jsme naladění na existenci. To, že SVĚT JE S NÁMI PŘÍLIŠ SPOJEN…NABÍZÍ A VYČERPÁVÁ, A MY TAK PLÝTVÁME SVÝMI SILAMI. MÁLO SE ZABÝVÁME SVOU PŘIROZENOSTÍ…Jak můžeš najít boha a jak můžeš dosáhnout blaženého stavu, když jsi nepoznal svou přirozenost? Přirozenost je manifestací boha. Příroda je tělo boží, boží forma, chrám boží.
ODKLÁDÁME SVÁ SRDCE… To je, co postrádáš. PRO TO, PRO VŠECHNY TY ZÁZRAKY, JSME ZTRATILI NALADĚNÍ, NEZAPŮSOBÍ NA NÁS…

Čtení a poslech těchto myšlenek mnoho nepomůže…začněte prociťovat. Poslech - prociťuj také, nenaslouchej jen. Naslouchání poslouchejte také srdcem. Nechej to padnout do polohy prociťování. Všechny náboženské systémy to vyjadřují výrazem ŠRADDHÁ - víra, důvěra - je nezbytností.Důvěra je způsob naslouchání pomocí srdce - bez pochybností, bez logického myšlení, bez rozumového intelektu. Je to hluboká účast srdcem.

Stejně jako když posloucháš hudbu, tak naslouchej mně. Neposlouchej mě, jako kdybys naslouchal přednášce filozofa. Naslouchej mi, jako bys naslouchal ptačímu zpěvu, vodopádům, větru, vanoucímu v korunách borovic. Neposlouchej mě jen přes svůj intelekt, naslouchej mi srdcem. Potom ti nebude chybět to 'cosi', které neustále postrádáš.

Hlava se stala příliš velkým znalcem. Pouští se do velkých krajností. Hlava je dobrý nástroj. Ano, jako sluha je velmi obdivuhodným nástrojem - jako šéf se však projevuje velmi nebezpečně. Dostává se do velkých extrémů. Pohltí všechnu tvou energii. Stane se pánovitou. Ovšemže, pracuje, ale protože pracuje, staneš se na ní příliš závislý. Člověk se potom může dostat do extrému, mysl má sklony přecházet do krajností.

Mladý Warren byl velmi ambiciózní člověk. Když mu nabídli zaměstnání v administrativě, naučil se všechno potřebné proto, aby mohl na svého nadřízeného zapůsobit a aby byl vidět. Jednoho dne si ho ředitel zavolal a řekl mu: "Zavolej do dopravní kanceláře a objednej mi místo na lodi Queen Mary na jedenáctého."
"Promiňte, pane," odpověděl hoch, "tato loď vyplouvá až po dvanáctém."
Ředitel na něj se zájmem pohlédl. Potom řekl, "Dej okamžitý příkaz obchodnímu oddělení pro nákup šestiměsíčních zásob hliníku."
"Chci vám navrhnout," odpověděl Warren,"abychom příkaz dali až zítra, protože cena hliníku klesne. Kromě toho, příkaz by měl znít na jednoměsíční zásoby, protože směrování cen na trhu naznačuje, že budou klesat."
"Velmi dobře, mladý muži, jsi šikovný. Pošli slečně Kate některé informace." "Slečna Kate tady dnes není," odpověděl mladík.
"Co se stalo, je nemocná?" "Ne, pane, bude nemocná až devátého."

A to je informace navíc, zašel příliš daleko. To je, co se stává lidské mysli: dostane se do krajnosti, překročí svoje omezení. Pohltí všechnu energii tak, že nic nezůstane v srdci. Zcela vynecháš svoje srdce. Necítíš svým srdcem. Už se vůbec nepohybuješ. Srdce se stává téměř mrtvou věcí, mrtvým závažím. To je to, co postrádáš.

Můžeš mi naslouchat hlavou, a samozřejmě, že všemu, co řeknu, rozumíš - ale ještě jsi nepochopil nic, ani jedno slovo, protože jde o porozumění zcela jiného druhu. Je to pochopení, které je blíže lásce, než znalostem.

Miluješ-li mě, tak potom…prociťuješ-li mě, tak potom…začne-li mezi námi narůstat láska a je to milostná aféra, tak pak… A nyní poslední dotaz:

Šestá otázka:

OSHO, JAK BYS DEFINOVAL DOBRÝ PROSLOV?
TĚŽKO ŘÍCI. Za celý život jsem nepřednesl jedinou řeč. Ptáš se nesprávného člověka. Ale slyšel jsem jednu definici a chtěl bych, abys ji znal.

Dobrou řeč dělá dobrý začátek a dobrý konec -- to, že se začátek a konec dostanou hodně blízko k sobě. Samozřejmě, nejlepší proslov nemá vůbec nic mezi nimi; a úplně nejlepší proslov je ten, který nikdy není přednesen.

Já přednáším ten úplně nejlepší, ten nevyslovený. Nikdy v životě jsem nepronesl jedinou řeč, protože já pracuji s tichem, ne se slovy. I když slyšíte slova, nejde o ně. I když používám slova, používám je jen jako nutné zlo -- musím je používat, protože tichu zatím nerozumíte.

Nemluvím k vám. Nemám co říci, protože to, co mám nelze vypovědět, není možné si o tom popovídat. Ale vy nerozumíte ničemu kromě slov, takže se musím trápit a používat slova, která nemají žádný význam. A musím říkat věci, které bych neměl říkat -- v naději, že jednou se do mě začnete dívat přímo, postupně přestanete poslouchat slova a uslyšíte to sdělení. Pamatujte si: prostředník sám není tou zprávou. Slova nejsou mým sdělením. To sdělení je beze slov.

Snažím se vám předat nevyslovenou řeč. Je to přenos odehrávající se mimo slova, takže přijímat jsou schopni jen ti, kdo jsou se mnou spojeni srdcem.