Promluva
|
 |
|||
|
Přednáška se uskutečnila ve dnech od 21.04.1977 dopoledne do 30.04.1977 dopoledne Kapitola 1. Ten, kdo vystřelil svůj šíp
KRÁLOVSKÁ PÍSEN SARAHY: SKLÁNÍM SE PŘED VZNEŠENÝM MAŃDŽUŠRÍM. KLANÍM SE TOMU, JENŽ DOSÁHL DOKONALOSTI. JAKO SE KLIDNÉ VODY, BIČOVANÉ VICHRY MĚNÍ VE VLNOBITÍ, TAK I KRÁLOVO MYŠLENÍ O SARAHOVI SE MĚNILO NESČETNĚKRÁT, I KDYŽ TEN BYL STÁLE TOUŽ BYTOSTÍ. POŠETILEC, KTERÝ ŠILHÁ, VIDÍ MÍSTO JEDNÉ LAMPY DVĚ: ZATÍMCO POZOROVANÝ A POZOROVATEL TVOŘÍ JEDNOTU, NAŠE MYSL JE MÁ ZA DVĚ RŮZNÉ VĚCI. I KDYŽ BYLY V DOMĚ ZAŽEHNUTY LAMPY, SLEPOTA V TEMNOTĚ PŘEŽÍVÁ. AČKOLI JE BEZPROSTŘEDNOST VŠEZAHRNUJÍCÍ A NA DOSAH, PRO OKLAMENÉ ZŮSTÁVÁ VŽDY VZDÁLENÁ. I KDYŽ EXISTUJE MNOHO ŘEK, V OCEÁNU SE STÁVAJÍ JEDNOTOU. AČKOLI SE MOHOU OBJEVIT MNOHÉ LŽI, JEDINÁ PRAVDA JE MŮŽE PORAZIT. POKUD SE OBJEVÍ JEDINÉ SLUNCE, TEMNOTA, JAKKOLI HLUBOKÁ, NÁHLE ZMIZÍ. GAUTAMA BUDDHA JE NEJVĚTŠÍM MISTREM, který kdy kráčel po této zemi. Kristus byl velkým Mistrem, stejně tak Kršna, Mahávíra, Mohammed a další… Buddha však zůstává největším Mistrem. Není to proto, že osvícení, kterého dosáhl, má vyšší kvalitu, než je tomu u ostatních. Osvícení samo o sobě není ani větší, ani menší. Buddha dosáhl stejné úrovně vědomí jako Mahávíra, Kristus, Zaratustra i Lao-ce. Nebudeme tedy řešit otázku, zda je někdo osvícenější než kdokoliv jiný. Pokud však se budeme soustředit na to, kdo je největší Mistr, je Buddha nesrovnatelný - protože prostřednictvím Jeho učení dosáhlo tisíce dalších bytostí osvícení. U ostatních Mistrů se tak nestalo. Buddhova nauka je nejúrodnější. Jeho společenství je nejtvořivější až do dnešních dnů. Buddha je jako rozložitý strom s mnoha větvemi. Každá větev se stala plodnou; každá je obtěžkána mnoha plody. Mahávíra zůstal pouze místním fenoménem. Kršna upadl do rukou učenců a byl ztracen. Učení Krista bylo zničeno kněžími. Mnohé se mohlo stát, ale nestalo se. Buddha má v tomto směru ohromné štěstí. Ne, že by se mnichové nebo učenci nesnažili o úpravy podle svých představ. Buddhova nauka je však vyložena tak, aby nemohla být znehodnocena. Je stále živoucí. I po pětadvaceti staletích je na tomto stromě několik květů, jeho strom stále kvete. Jaro přichází, ze stromu se line vůně a rostou na něm plody. Saraha je také plodem stejného stromu. Narodil se asi o dvě století později než Buddha. Byl přímým následovníkem druhé větve. První větev následovníků Buddhy se odvíjela od Mahákašjapy k Bódhidharmovi. Tak se zrodil Zen, který stále žije a je plný květů. Další větev rozvíjel po Buddhovi jeho syn Ráhula Bhadra, Šrí Kírti, Saraha a Nágardžuna - byla to cesta Tantry. Učení Tantry žije v Tibetu do dnešních dnů. Stejně jako je Bódhidharma duchovním otcem Zenu, je Saraha zakladatelem tantrické nauky. Bódhidharma šířil svoje učení v Číně, Koreji a Japonsku, Saraha rozvíjel učení v Tibetu. Sarahovy písně jsou neobyčejně krásné. Jsou pravým základem Tantry. Nejdříve je nutné pochopit postoj Tantry k praktickému životu, tantrický vhled do života. Radikálním, revolučním a provokujícím základem učení Tantry je nazírání světa jako jednotného celku, který není rozdělen na nižší a vyšší sféry. Vyšší a nižší úrovně se vzájemně prolínají. Vyšší svět v sobě obsahuje zárodek nižšího a naopak. Vyšší kvality vnímání jsou skryty v nižších - proto nízké úrovně chápání světa nemohou být popřeny, odsuzovány nebo zničeny. Nízká úroveň musí být transformována. Umožňuje směřovat k vyšším cílům… nižší úroveň se postupně mění ve vyšší úrovně pochopení. V Tantře neexistuje nepřeklenutelná propast mezi démonickým a božským principem - démonický princip pouze potlačuje v srdci člověka jeho božskou podstatu. Jakmile srdce začne působit správným směrem, démonické se mění v božské. Z tohoto důvodu přikládáme kořenu slova "démonický" stejný význam jako slovu "božský". "Démonické" má svůj původ v "božském". Jde jen o nerozvinutý projev božského. Nikdy tyto dva aspekty nevnímáme jako protiklady, které se mohou navzájem zničit. Démonické je na cestě k božskému projevu. Není to nepřítel, je to semeno. Božské je stromem plným květů a démonické je semenem – ale strom je v onom semeni již skrytý. A semeno není v rozporu se stromem. Je to tak, že pokud chybí semeno, strom nemůže existovat. A strom není v rozporu se semenem – jsou v hlubokém přátelství, jsou to společníci. Jed a nektar jsou dva aspekty stejné energie, stejně tak život a smrt. A tak je to se vším: noc a den, láska a nenávist, sex a nadvědomí. Tantra tvrdí: Nikdy nic neodsuzuj - obviňování je chybný postoj. Pokud něco odsuzujete, popíráte v sobě možnost dosažení stavu, který rozvíjíte z nižších stavů vědomí. Neodsuzujte bahno, poněvadž lotos vyrůstá z bahnitého dna. Využijte bahna k vypěstování lotosu. Samozřejmě, že bahno není ještě lotosem, ale může se jím stát. Tvořivý a zbožný člověk pomůže lotosu z bahna vyrůst, pomůže mu, aby se z bahna osvobodil. Saraha stál u základů tantrického nazírání na život. Tantrický způsob života má ohromný význam hlavně pro současný moment lidské historie, protože nabízí zrod nové bytosti, nového stavu vědomí. Budoucnost lidstva může spočívat v Tantře, neboť lidská mysl nemůže nadále zastávat dualistický postoj. Po celá staletí byla lidská mysl mrzačena a jednotlivec byl udržován v pocitu provinění. Individualita byla vězněna a nedokázala se osvobodit. Člověk byl nešťastný a cítil se mizerně. Bylo odsuzováno vše od jídla po sex, od vzájemného vztahu mezi dvěma lidmi po přátelství. Láska se odsuzuje, je obviňováno tělo i mysl. Nikdo pro vás nezvedne jediný prst, aby vám pomohl vstát. Systém žije ze závislosti jednotlivců. Tento stav nelze více tolerovat. Tantra je pro mě novou životní perspektivou od chvíle, kdy jsem přijal učení Sarahy. Saraha je jednou z mých nejmilovanějších osobností. Je to moje životní láska. Pravděpodobně jste se ještě nesetkali se Sarahovým jménem. Podle mého názoru je to jeden z největších dobrodinců lidství. Kdybych chtěl na deseti prstech vypočítat jména deseti dobrodinců lidstva, Saraha by byl jedním z nich. Kdybych jich chtěl vyjmenovat pět, nemohl bych zapomenout na Sarahu. Dříve, než se seznámíme s písněmi Sarahy, řekněme si něco o jeho životě: Saraha se narodil ve městečku Vidarbha ležícím na území Maháráštry, nedaleko Púny, v době vlády krále Mahápály. Byl synem velmi učeného bráhmana, který žil na dvoře tohoto krále. Měl další čtyři bratry. Všichni byli velmi vzdělaní. Saraha byl nejmladší a nejvzdělanější. Jeho sláva se šířila po celé zemi a král byl naprosto okouzlen jeho pronikavou inteligencí. Jeho čtyři bratři byli také vynikající učenci, nedosahovali však kvalit Sarahy. Když dospěli, všichni čtyři se oženili. Král byl připraven provdat vlastní dceru za Sarahu. Ten se však chtěl všeho zříci - chtěl se stát sanjásinem. Krále jeho přání zraňovalo a snažil se Sarahu přesvědčit – byl to přece tak krásný, inteligentní a milý mladý muž! Jeho věhlas sílil a s ním i sláva Mahápálova dvora. Král nechtěl dovolit mladému muži, aby se stal sanjásinem. Chtěl ho toho uchránit, proto mu nabídl veškeré pohodlí - byl pro něj ochoten vykonat cokoli. Saraha však trval na svém rozhodnutí. Odešel do bezdomoví jako žák Šrí Kírtiho. Šrí Kírti je Mistrem v přímé Buddhově linii. Po Buddhovi to byl jeho syn Ráhula Bhadra a po něm Šrí Kírti. Mezi Buddhou a Sarahou jsou jen dva Mistři. Saraha tedy nebyl příliš daleko od Buddhy. Strom musel být stále ještě hodně zelený, dojem z jeho učení musel být velmi, velmi živý. Buddha právě odešel. Ovzduší muselo být ještě zcela prostoupeno jeho vůní. Král se urazil, poněvadž Saraha byl původem bráhman. Pokud se chtěl stát sanjásinem, měl být hinduistickým sanjásinem. On si však zvolil buddhistického Mistra. Rodina Sarahy byla velmi pohoršena a Sarahu zavrhla…Poté však následovaly ještě horší události. Seznámíme se s nimi. Saraha se původně jmenoval "Ráhula". Tak ho pojmenoval jeho otec. Nyní si něco řekneme o tom, jak přijal jméno Saraha. Je to nádherný příběh. Když odešel ke Šrí Kírtimu, první, co mu Šrí Kírti řekl, bylo: "Zapomeň na všechny Védy, všechny vědomosti a všechny ty nesmysly." Pro Sarahu to bylo velmi těžké, byl však odhodlán podstoupit cokoli. Něco mu na Šrí Kírtim učarovalo. Šrí Kírti se pro něj stal velmi přítažlivým. Odložil svoje znalosti a stal se opět obyčejným neznalým žákem. Byl to jeden z největších činů odříkání. Je snadné vzdát se bohatství, je jednoduché opustit velké království. Vzdát se však svých znalostí, to je to nejtěžší na světě. Jak je vůbec možné odstranit vědomosti? Stát se opět nevědomým. Je to příliš bolestivé. Vyžaduje to nejvyšší odříkání, aby člověk v sobě opět procítil jen a jen nevinnost dítěte… Saraha však byl připraven. Léta plynula a Saraha vymazal z paměti všechny své praktické vědomosti. Stal se velkým Mistrem meditace. Jeho sláva se šířila krajem stejně tak jako dříve, kdy byl věhlasným učencem. Lidé začali k němu chodit z daleka, aby alespoň zahlédli mladého muže, který byl čistý, jako čerstvý lístek, jako kapička ranní rosy na trávě. Jednoho dne při meditaci měl Saraha vizi - na tržišti uviděl ženu, ve které poznal svého skutečného učitele. Šrí Kírti mu ukázal cestu, ale opravdové poznání měl získat od této ženy. Tehdy pochopil. Je to jedině cesta Tantry, která muže zbaví šovinismu. Pokud chci následovat Tantru, musím spolupracovat s moudrou ženou. Bez ní nelze vstoupit do říše Tantry. Saraha přemítal: žena na tržišti. Nejprve - žena. Potom - tržiště. Tantře se daří na tržišti, tedy uprostřed víru života. Nejde o negativní postoj, je to dokonale pozitivní přístup k životu. Vstal a Šrí Kírti ho oslovil: „Kam se chystáš?“ Odpověděl: „Přivedl jsi mě na Cestu. Oprostil jsi mě od mé učenosti. Tvoje práce je z poloviny ukončena. Vyčistil jsi moje vědomí. Nyní jsem připraven přijmout druhou polovinu učení.“ S požehnáním Šrí Kírtiho, který se usmíval, odešel pryč. Šel na tržiště a ke svému překvapení tam objevil ženu, kterou spatřil při meditaci ve své vizi. Žena právě zhotovovala šíp. Byla to kovářka vyrábějící šípy. Třetí aspekt pro správné pochopení Tantry je tento: v Tantře se říká, že čím kultivovanější a civilizovanější člověk je, tím menší má šanci dosáhnout tantrické transformace. Čím méně dotčený civilizací a čím primitivnější, tím je v něm více života. Čím budete civilizovanější, čím budete umělejší, nepřirozenější, tím spíše ztratíte svoje spojení se zemí. Začnete mít obavy z pomatenosti světa. Budete se snažit žít život mimo tento svět. Postavíte se do pózy, jako byste do tohoto světa nepatřili. Tantra praví: Chcete-li v sobě objevit skutečnou osobnost, musíte se vrátit ke kořenům. Lidé necivilizovaní, nevzdělaní, nekulturní mají v sobě více života a vitality. Stejné jsou i poznatky moderních psychologů. Černoch je vitálnější než Američan. Z toho pramení strach Američanů. Bílý Američan se bojí černochů. Strach Američana vyvěrá z toho, že zatímco on sám je stále umělejší, černoch zůstává vitální a spojený se zemí. Spory mezi černými a bílými v Americe nejsou konfliktem mezi černou a bílou rasou, ale jsou rozporem mezi umělostí a skutečným prožíváním života. Bílý Američan má strach hlavně z toho, že by ztratil svoji ženu, pokud by byl po ruce nějaký černoch. Černoch je vitálnější, zvláště v oblasti sexu, má v sobě více životní energie, přirozené divokosti. To je jádro obav civilizovaných lidí. Bojí se, že přijdou o svoje ženy. Vědí, že pokud budou po ruce vitálnější osoby, nebudou schopni u sebe udržet svoje manželky. Tantra praví: U lidí, kteří jsou stále na primitivní úrovni, trvá možnost, že začnou růst. Vy jste již vyrostli špatným směrem, oni ještě růst nezačali - mohou si proto zvolit správný směr. Jsou otevřenější novým možnostem. Nemusí nic napravovat a můžou postupovat přímou cestou. Kovářka vyrábějící šípy pochází z nízké kasty. A pro Sarahu, učeného slavného bráhmana, který byl členem královského dvora, je příchod ke kovářce symbolický. Pochopil, že učené se musí přesunout k živoucímu, umělé ke skutečnému. Spatřil tuto ženu, mladou dívku, velmi živou, zářící vitalitou, která brousí hrot šípu, nehledíc ani napravo, ani vlevo, plně ponořenou do své činnosti. Okamžitě pocítil, že je na této ženě něco pozoruhodného, s čím se dosud nesetkal. Dokonce i Šrí Kírti, jeho Mistr, zbledl, když tuto ženu spatřil. Pocítil v sobě něco jako svěží vánek, zřídlo hlubokého zdroje energie… Šrí Kírti byl vskutku velkým filozofem. Řekl Sarahovi, aby odložil všechna svá učení, i když on sám byl stále učeným mužem. Doporučil Sarahovi, aby zapomněl na všechny Védy a svatá písma. Sám však měl svoje svatá písma a svoje védské hymny. I když učil Sarahu anti-filozofii, jeho pojetí anti-filozofie bylo pouze součástí jeho filozofie. Teď je tu žena, která nepoužívá filozofické, ani anti-filozofické poučky - která netuší, co to vlastně filozofie je. Nechápe svět filozofie ani svět myšlení. Je to žena činu, která se plně soustředí na své konání. Saraha si ji opatrně prohlížel. Žena zavřela jedno oko, druhé oko měla otevřeno a mířila zhotoveným šípem na neviditelný terč. Saraha se stále přibližoval. Žádný terč tam přirozeně nebyl, ona pouze dělala, jako že chce střílet, a stále jen mířila. Saraha začal mít pocit, že se v tom skrývá nějaký vzkaz. Její držení těla bylo symbolické, chápal to však jen nejasně a zamlženě. Něco cítil, nedokázal však pochopit, co to přesně bylo. Oslovil tedy ženu a zeptal se jí, zda se živí výrobou šípů. Žena se hlasitě a divoce zasmála a odpověděla: "Ty hloupý bráhmane! Vzdal jsi se znalostí Véd a nyní přijímáš za svaté Buddhovy rozpravy, Dhammapadu. K čemu to bylo dobré? Změnil jsi knihy, filozofii, ale napořád jsi zůstal stejným hlupákem." Saraha byl zaskočen. Nikdo mu ještě nic takového neřekl. Tato nevzdělaná žena si to však dovolila. A způsob, jakým se zasmála, byl tak nekultivovaný a primitivní - bylo v něm ale něco velmi živoucího. Cítil, že ho přitahuje. Byla pro něj velkým magnetem a on jako by se proměnil v kus železa. "Myslíš, že jsi Buddhista?" zeptala se ho. Jako buddhistický mnich musel být oblečen do žlutého roucha. Opět se zasmála a řekla mu: "Buddhovu nauku bys měl šířit činy, nikoli slovy nebo studiem knih. Nemáš toho už dost? Nejsi tím vším ještě nasycený? Nenechej se ničit tímto marným hledáním. Pojď a následuj mě!" Něco se stalo, bylo to něco jako přijímání. Nikdy předtím necítil to, co nyní. V tom okamžiku osvítil Sarahu duchovní význam praktického jednání této ženy. Nepohlédl ani napravo, ani vlevo, díval se na ni - díval se přímo do středu. Poprvé pochopil, co měl Buddha na mysli, když hovořil o bytí ve středu: je to odstranění osy. Nejprve byl filozofem, nyní byl anti-filozofem - přešel z jedné krajnosti do druhé. Nejprve uctíval jedno učení, teď byl stoupencem jiného učení – uctívání však pokračuje dál. Můžete se pohyboval zleva doprava, zprava doleva, žádný pokrok to však nepřinese. Stáváte se pouze kyvadlem, které se kývá neustále z jedné strany na druhou. Uvědomte si! Pokud se kyvadlo naklání doprava, nastává vhodný okamžik k tomu, abyste se vydali vlevo. Stejně je-li kyvadlo vlevo, máte tendenci obrátit se doprava. A čas stále plyne, svět se stále mění. Spočívat ve středu znamená, že kyvadlo zůstává viset a nehne se ani vpravo, ani vlevo. Pak se čas zastaví a svět také. Čas přestane plynout… nastane stav bezčasí (věčnosti). Saraha to slyšel nesčetněkrát od Šrí Kírtiho. Četl o tom, přemítal, rozjímal o tom. Diskutoval o spočívání ve středu s jinými učenci. Poprvé to však procítil v reálném činu. Žena, která se neohlíží ani napravo, ani vlevo…Žena hledící jen do středu, soustředící se pouze na střed. Střed je bodem, ze kterého může vzejít transcendence. Přemýšlejte, rozjímejte o tom a pozorujte to v životě. Člověk, který se honí za penězi, je blázen, je šílený po penězích; peníze se pro něj stávají bohem. Jedna žena se ptá druhé: "Proč jsi opustila svého přítele? Co se přihodilo? Myslela jsem, že jste zasnoubeni a že budete mít svatbu? Co se stalo?" Žena odpověděla: "Naše víry jsou odlišné, proto jsme se rozešli." Tázající se žena byla v rozpacích, protože věděla, že oba jsou katolíci. Zeptala se: "Co myslíš tím, že vaše víra je odlišná?" Druhá žena jí odvětila: "Uctívám peníze a můj přítel žádné nemá." Jsou lidé, jejichž bohem jsou jen peníze. Jednoho dne tento bůh zmizí. Patří to k němu. Peníze nemohou být zbožštěny. Je to vaše iluze, projekce. Jednoho dne zjistíte, že v penězích nesídlí žádný bůh, že v nich není nic a že jste promarnili svůj život. Začnete proti nim bojovat a zaujmete opačné stanovisko. Opustíte cestu honby za majetkem a nebudete se chtít peněz ani dotknout. Stále však zůstáváte v zajetí své posedlosti. Nyní jste proti penězům a posedlost zůstává. Vychýlili jste se zleva doprava, středem vaší pozornosti jsou však stále peníze. Změnili jste svou žádost po penězích za jinou krajnost. Byli jste příliš svázáni pozemskostí a jednoho dne jste ji vyměnili za jiný druh pozemskosti - zůstali jste stejní. Nemoc mysli přetrvala. Buddha pravil: Být pozemský znamená být pozemský, být anti-pozemský znamená být stále pozemský. Touha po penězích je nemocí. Stav, kdy odmítáme peníze, je stejnou chorobou. Být přívržencem peněz znamená být bláznem kvůli penězům, být odpůrcem peněz znamená to samé: touha je nesmyslná, útěk rovněž. Střední Cesta je tou, kam bychom měli vždy směřovat. Saraha tento stav prožil reálně poprvé zde. Dokonce ani u Šrí Kírtiho nic takového nepoznal. Žena měla pravdu, když řekla: "Můžeš se učit jedině svými činy." Byla tak pohroužena do své činnosti, že ani nepohlédla na Sarahu, který stál před ní a civěl na ni. Tak dokonale se soustředila na svou práci, byla jí zcela pohlcena – opět v souladu s Buddhovým poselstvím: Být dokonale soustředěn na svou činnost znamená osvobodit se od činnosti. Karma vzniká tak, že ve své činnosti nejste totálně pohrouženi. Pokud jste při své činnosti dokonale soustředěni, nezanechává karma žádnou stopu. Udělejte něco naplno a proces se ukončí - vy si z toho nebudete odnášet žádnou stopu v paměti. Pokud něco uděláte nedokonale, začne to s vámi mávat a proces pokračuje dál - vzniká z toho kocovina. Mysl touží po pokračování až do ukončení jednotlivých činností. Mysl je velkým pokušitelem, abyste dokončili věci. Dokončete nějakou činnost a mysl ji opustí. Pokud budete stále všechno konat naplno, náhle zjistíte, že mysl neexistuje. Mysl je nahromaděná minulost všech nedokonale provedených činností. Chtěl jsi milovat nějakou ženu a nemiloval ji. Žena mezitím zemřela. Chtěl jsi jít za otcem a požádat ho o odpuštění za vše, co kdy mezi vámi bylo, protože vše, co jsi v minulosti udělal, pociťoval bolestně - otec však již zemřel. Výčitky zůstávají. Přicházejí duchové… jsi bezradný - co udělat? Za kým jít? Jak požádat o odpuštění? Přeješ si být laskavý ke svému příteli, nemůžeš však, protože jsi uzavřený. Ztratíš přítele a bolest zůstává. Pociťuješ vinu a kaješ se. Události probíhají přesně podle tohoto scénáře. Dělejte všechny činnosti naplno a osvobodíte se. Nemusíte se ohlížet zpět. Opravdový člověk se neohlíží nazpět - poněvadž není za čím se ohlížet. Nemá žádné výčitky. Jednoduše kráčí stále vpřed. Jeho oči jsou očištěny od minulosti, jeho vhled není zamlžen. Takto jasně poznává skutečnou realitu. Vím, že máte tolik starostí se svými nedokonale provedenými činy. Jste jako smetiště. Jeden nedokončený čin je zde, jiný tam - nic není ukončeno. Vidíte to? Jste vlastně schopni něco dokončit? Nebo je všechno nedokončeno? Odložíte jednu věc a začnete jinou. Jste stále více zatíženi - to je vaše karma. Karma znamená nedokončená jednání. Staňte se totálními… potom budete svobodni. Žena se dokonale soustředila. Proto tak zářila, byla tak nádherná. Byla to obyčejná žena, ale její krása nebyla z tohoto světa. Krása vychází z dokonalé soustředěnosti, protože žena neprožívala krajnosti. Její krása spočívala v jejím středu, vyrovnanosti. Saraha si nejprve při setkání se ženou všiml, že není fyzicky příliš krásná, je však duchovně půvabná. Přirozeně, zůstal okouzlen. Hluboce soustředěn na to, co dělá žena, ihned pochopil: to je pravá meditace. Nikoli časově omezené meditační cvičení, opakování manter, odchod do chrámu, do kláštera nebo mešity. Pravou meditací je setrvání v životních situacích - vykonávání jednoduchých činností s dokonalou koncentrací, takže hloubka se projeví v každém činu. Poprvé Saraha pochopil podstatu meditace. Hodně v minulosti meditoval, těžce bojoval. Nyní však viděl, co to skutečná meditace je. Plně tento stav procítil. Dotkl se ho. Byl téměř hmatatelný. Pak si uvědomil, že jedno oko zavřené a jedno otevřené symbolizuje Buddhovu nauku. Buddha praví… a současní psychologové s ním souhlasí po dvou a půl tisíci let, kdy dospěli ke stejnému poznání. Buddha říká: Jedna polovina mozku pracuje logicky a druhá polovina intuitivně. Mysl je rozdělena na dvě části, hemisféry. Levá část hemisféry má schopnost myslet, je logická, induktivní, analytická, filozofická, teologická…to jsou slova a slova a slova a argumenty a sylogismy a dedukce. Levá část mysli je aristotelovská. Pravá část je intuitivní, poetická, inspirativní, má schopnost vhledu, je v ní sídlo apriorního vědomí, apriorního uvědomění. Nic nemusíte dokazovat - prostě víte. Nic není třeba odvozovat. Jednoduše se věnujete realizaci. To je význam apriorního uvědomění. Je prostě tady. Pravdu lze pochopit pravou stranou mysli. Pravdy jsou však dedukovány levou stranou mysli. Dedukce je dedukcí, není to zkušenost. Saraha si uvědomil, že žena přimhouřila jedno oko. Je to symbolické přivření oka myšlení, logiky. Měla otevřeno druhé oko symbolizující lásku, intuici a probuzení. Všiml si také jejího postoje. Míření na pomyslný cíl znamená, že jsme na cestě poznání nepoznaného - pochopení toho, co je nepoznatelné. To je opravdové poznání. Pochopit nepochopitelné, uskutečnit to, co je neuskutečnitelné, dosáhnout toho, co je nedosažitelné. Tento způsob dosahování nemožného dělá z člověka hledače boha. Ano, je to nemožné. "Nemožným" nemyslím, že se to nemůže přihodit. Mám na mysli pouze to, že je to "nemožné" potud, pokud se plně netransformuješ. Dokud zůstaneš stejný, nic se nestane; existují však jiné způsoby bytí. A staneš-li se dokonale novým člověkem… pak to přijde. Tento stav je dosažitelný pro jiného člověka, než jakým jsi byl doposud. Proto Ježíš řekl: Pokud se nepřerodíte, nepoznáte to. Jen nový člověk dosáhne poznání. Přijdeš ke mně. Nebudeš nic vědět. Musím tě zabít, musím být pro tebe velmi nebezpečný… musíš zmizet. Pak se zrodí nový člověk, objeví se nové vědomí, protože v tobě je něco nezničitelného, co nikdo není schopen rozbít. Jen křehké lze zničit, nerozbitné zůstává. Pokud odhalíš tento nezničitelný prvek tvého bytí, dokonalé vědomí tvojí bytosti, staneš se novým člověkem, novým vědomím. Tak se z nemožného stává uskutečnitelné, z nedosažitelného dosažitelné. Saraha takto plně pochopil její postoj. Míření na nepoznané, neviditelné, nepoznatelné, jediné… to je cíl. Jak být zajedno s existencí? Cíl je nedualistický, protože subjekt i objekt neexistují odděleně. Ztrácí se pojem Já a Ty. Martin Buber napsal velmi slavnou knihu "JÁ a TY". V této knize tvrdí, že zkušenost zbožného člověka je zkušeností vztahu Já-Ty, a má pravdu. Zkušenost modlícího se člověka je zkušeností prožití vztahu Já-Ty: Bůh znamená "Ty" a modlící člověk je "Já". „Já“ vedu dialog s „Tebou“, přijímám „Tebe“. Buddhisté však nepřistupují k modlitbě tímto způsobem, buddhismus jde dál. Buddhismus tvrdí: I když existuje vztah mezi Já a Ty, zůstáváte odděleni. Můžete se navzájem podporovat, nevznikne z toho však společenství. To vznikne pouze tehdy, když se vztah Já-Ty rozplyne. Zanikne-li objekt a subjekt. Kdy přestane existovat pojem Já a Ty, když není již hledajícího a hledaného… potom vzniká jednota, jednohlas. Protože pochopil, co znamená činnost oné kovářky, a poznal pravdu, dala mu žena jméno "Saraha". Původně se jmenoval Ráhula. "Saraha" je nádherné slovo. Znamená "Ten, kdo vystřelil šíp". "Sara" znamená "šíp a "ha(n)" má význam "vystřelující". V okamžiku, kdy pochopil význam konání ženy a její symbolická gesta, ve chvíli, kdy pochopil vše, co mu chtěla předat, co mu naznačovala, byla žena dokonale šťastná. Tancovala a vykřikovala jeho nové jméno "Saraha". Potom mu řekla: "Od této chvíle se budeš jmenovat Saraha: Ten, kdo vystřelil šíp. Pochopením významu mého konání jsi se stal probuzeným." Saraha ji odpověděl: "Nejsi jen obyčejná kovářka vyrábějící šípy. Omlouvám se, že jsem si to zpočátku myslel. Promiň, velice se ti omlouvám. Jsi velký Mistr a já jsem se díky tobě přerodil. Do včerejšího dne jsem nebyl skutečným bráhmanem. Dnes jsem se jím stal. Jsi mým Mistrem, jsi mojí matkou a dala jsi mi nový život. Nejsem již tím, kým jsem byl. Máš pravdu - odstranila jsi moje staré jméno a dala jsi mi nové." Dotazovali jste se mě několikrát: "Proč dáváš nová jména?" Je to proto, abyste odložili svou starou identitu, abyste zapomněli na minulost a nebyli s minulostí jakkoli spojeni. Je nutné dokonale přerušit toto spojení. Musíte přerušit to, co vás poutá k minulosti. Proto se Ráhula stal Sarahou. LEGENDA PRAVÍ, že žena nebyla nikým jiným, než skrytým Buddhou. Buddha je v písmech pojmenován Sukhnátha - to znamená Buddha, který přišel pomoci realizovat možnosti muže, Sarahy. Buddha, jeden z Buddhů, který se jmenoval Sukhnátha, vzal na sebe podobu ženy. Proč se tak stalo? Proč právě podobu ženy? Tantra říká, že tak, jak se muž může narodit jedině ženě, tak i k novému zrození žáka musí dojít skrze ženu. Ve skutečnosti, jsou všichni Mistři více matkami, než otci. Mají v sobě více ženského principu. Buddha má ženské kvality, stejně tak Mahávíra i Kršna. Vidíte na nich ženský půvab, ženskou zaoblenost. Můžete na nich pozorovat ženskou krásu. Pohlédnete-li do jejich očí, nenajdete v nich mužskou agresivitu. Je symbolické, že Buddha na sebe vzal podobu ženy. Buddhové vždy v sobě měli něco ženského. Žili v mužském těle, zůstávali však ženštější - poněvadž vše, co se zrodí, je zrozeno z ženské energie. Mužská energie může být spouštěčem, nedává však zrození. Mistr vás musí udržet ve své děloze měsíce, roky a někdy i po několik životů. Nikdy se neví, kdy budete připraveni se znovuzrodit. Mistr musí být vaší matkou. Mistr musí mít v sobě ohromné množství ženské energie, aby vás mohl zahrnout láskou - potom může začít ničit. Pokud si nebudete jisti jeho láskou, neumožníte mu, aby zničil vaše ego. Jak byste mu mohli důvěřovat? Jen jeho láska vám dodá důvěru. A pomocí důvěry osekává jeden úd za druhým. Jednoho dne vaše ego zmizí. Pomalu, pomalu…najednou neexistujete. GATÉ, GATÉ, PARA GATÉ - kráčej, kráčej, kráčej, jsi na konci Cesty. Tehdy nastává nové zrození. Kovářka přijala Sarahu. Ve skutečnosti však na svého žáka čekala. Staré tradice říkají: Dříve, než si žák zvolí Mistra, Mistr si vybral žáka. Přesně to se stalo v tomto příběhu. Sukhnátha, který vzal na sebe podobu ženy, čekal na Sarahu, aby završil jeho transformaci. To, že by si měl nejprve žáka vybrat Mistr, je logická myšlenka. Mistr je vědomější, protože ví, dokáže proniknout dokonale do možností vaší bytosti, dokonale pozná vaši potencionalitu. Vidí vaši budoucnost. Vidí, co se může stát. Pokud si zvolíte Mistra, pouze si myslíte, že jste si ho vybrali - nemáte však pravdu. Jak si můžete zvolit Mistra? Jste tak slepí! Jak můžete poznat Mistra? Jste tak nevědomí. Jak můžete procítit Mistra? Pokud ho začnete prociťovat, znamená to, že vstoupil do vašeho srdce a začal pracovat s vašimi energiemi - proto ho prociťujete. Před tím, než si žák zvolí svého Mistra, Mistr si ho již našel. Žena přijala Sarahu. Čekala na jeho příchod. Odešli spolu na pohřebiště a začali spolu žít. Proč zrovna na pohřebišti? Buddha praví: Pokud nepochopíte, co je to smrt, nemůžete poznat skutečný život. Jestliže NEZEMŘETE, nemáte možnost se znovuzrodit. Od dob Sarahy mnoho tantrických žáků žilo na pohřebištích. Saraha byl zakladatel této tradice. Lidé jsou přinášeni na pohřebiště a jsou zde spalována mrtvá těla. Saraha žil na tomto místě. Pohřebiště se stalo jeho domovem. Žil tady se svou ženou kovářkou. Rozhořela se mezi nimi velká láska - nebyla to však láska mezi mužem a ženou, ale láska Mistra a žáka. Byla to láska na vyšší úrovni, než lze dosáhnout v běžném vztahu mezi mužem a ženou. Byla intimnější, rozhodně byla důvěrnější… Prožívání lásky mezi mužem a ženou se týká hlavně tělesnosti. Ve většině případů se láska občas dotýká mysli, jinak zůstává na úrovni tělesnosti. Láska mezi žákem a Mistrem - to je spojení dvou duší. Saraha našel svou milovanou bytost. Prožívali spolu nádhernou a hlubokou lásku. Lásku, která se v tomto světě vyskytuje jen velmi vzácně. Žena ho začala učit Tantře. Jedině žena může učit Tantru. Někdo se mě ptal, proč jsem vybral Kavíšu, aby vedla tantrickou skupinu. Pouze žena může vést tantrickou skupinu. Pro muže je to těžké. Občas se objeví nějaký muž, který je toho rovněž schopný, musí však být velmi, velmi feminní povahy. Žena je taková již ve své přirozenosti. Vlastnosti jako je láska, srdečnost, jsou jí přirozené. Dokáže jemně projevit péči, lásku a soucítění. Saraha se stal tantrikem pod vedením kovářky. Kdysi odložil všechny znalosti Véd a svatých písem. Nyní přestal dokonce meditovat. Zpíval a tancoval, meditaci však již nevyužíval. Teď byl jeho meditací zpěv a tanec. Oslava byla jeho celoživotní náplní. Život na pohřebišti a oslava! Život v místě, kde přichází jen smrt a přitom život plný radosti! To je krása Tantry - spojení protikladného, neslučitelného, protichůdného. Jdete-li na pohřebiště, cítíte smutek. Je těžké v tuto chvíli prožívat radost. Je velmi těžké zpívat a tancovat na místě, kde jsou spalováni mrtví a kde lidé pláčou a vzlykají. Je to místo setkání s každodenní smrtí… ve dne i v noci. Jak se na tomto místě radovat? Pokud však na tomto místě nemůžete oslavovat, potom vše, co pokládáte za vaši radost, je pouze zdánlivá radost. Dokážete-li se na takovém místě radovat, je ve vašem srdci opravdová radost. Tato radost je bezpodmínečná. Není žádného rozdílu mezi smrtí a životem, zda se někdo narodil nebo zemřel. Saraha začal zpívat a tancovat. Přestal být vážný. Tantra není vážná. Tantra je hravá. Ano, je upřímná, není však vážná. Je velmi radostná. Do bytí vstupuje radost - tantra je hrou, je vysoce rozvinutou formou lásky. Láska je hrou. Existují lidé, kteří nevnímají lásku jako hru. Mahátma Gándhí tvrdí: Lásku využívej jen k reprodukci. Láska se tedy dokonce stává prací - reprodukcí. To je velmi ošklivé! Mám milovat svou ženu pouze tehdy, kdy má dojít k oplodnění - je snad žena pouze fabrikou!? "Reprodukce?" – i samotný tento výraz je dokonale šeredný. Láska je zábavou. Miluj svou ženu, když se cítíš být šťastný, radostný, kdy pociťuješ, že jsi na vrcholu světa. Sdílej tuto energii. Tancuj, zpívej, raduj se a hlavně miluj svého muže. Ne však kvůli oplodnění! Slovo "reprodukce" je nemravné! Láska bez nezměrné radosti? Pokud máš v sobě radost, rozdávej ji! Do bytosti Sarahy vstoupila hravost. Milenec má vždy hravého ducha. Hravost umírá, když se stanete manželem nebo manželkou. Potom nejste již milenci. Začnete jen plodit. V okamžiku, kdy se stáváte manželem nebo manželkou, umírá ve vás něco nádherného. Není v tom již život, čerstvý vítr odvane. Zůstávají jen nároky, vládne pokrytectví. Do jeho bytí vstoupila hravost a z této hravosti se zrodila pravá zbožnost. Jeho extatické stavy byly tak nakažlivé, že se lidé postupně začali scházet na místě, kde Saraha tancoval a zpíval. A když lidé přišli a spatřili ho, začali tancovat a zpívat s ním. Pohřebiště se proměnilo v místo velké slavnosti. Stále se tam spalovala mrtvá těla. Kolem Sarahy a kovářky se však začalo shromažďovat stále více lidí a všichni tam pociťovali velkou radost a uvolnění. Bylo to tak nakažlivé, že lidé, kteří nikdy nic neslyšeli o extatických stavech, tancovali, zpívali a upadali do extáze, vstupovali do Samádhi. Jeho vibrace, jeho samotná přítomnost působily tak silně, že pokud byli připraveni s ním spolupracovat, stalo se to… došlo ke spojení na vyšší úrovni. Ti, kdo se kolem něj pohybovali, vnímali jeho silné vnitřní opojení, které se přelévalo na ně samé. Byl v takovém tranzu, že i ostatní začali být jak pod vlivem drog, stále více a více. Potom přišlo nevyhnutelné: Bráhmani, mnichové, učenci a takzvaní lidé na správné cestě začali Sarahu tupit a hanobit. Kdekoli se najde člověk, který je podobný Sarahovi, tam učenci, kněží a lidé žijící "správný" život, puritáni a pokrytci proti němu vystupují. Začnou o něm rozšiřovat zaručeně objektivní zprávy. Tvrdí lidem: "Je to ošklivý člověk. Je perverzní. Není žádným bráhmanem. Vzdal se celibátu. Není již buddhistickým mnichem. Libuje si v hanebných praktikách se ženou z nízké kasty a pobíhá kolem dokola jako šílený pes." Jeho extatický stav je pro tyto lidi jako posedlost pomateného psa. - Vše však závisí na úhlu pohledu. Tancoval po celém pohřebišti. Ano, BYL šílený, ale nebyl šíleným psem, byl šíleným bohem! Podstatný je však způsob interpretace. Král také slyšel tyto pomluvy. Byl zneklidněn tím, co se stalo. Dělal si velké starosti. Stále více lidí za ním přicházelo. Věděli, že král choval k Sarahovi velikou úctu, že chtěl, aby se stal rádcem na jeho dvoře. Saraha se však vzdal světa. Král byl znepokojen. Miloval mladého muže a vážil si ho. Rozhodl se tedy poslat za ním několik lidí, aby mu předali jeho poselství: "Vrať se zpět ke starému způsobu života. Jsi bráhman, tvůj otec byl velkým učencem a ty sám jsi velký učenec - proč to vlastně děláš? Zbloudil jsi! Vrať se domů. Jsem stále tady! Vrať se do paláce a staň se členem mé rodiny." Lidé odešli k Sarahovi. Ten jim zazpíval sto šedesát veršů a lidé přijali jeho učení. Sto osmdesát veršů… a všichni lidé začali tancovat a už se nevrátili! Krále to pobouřilo ještě více. Jeho žena, královna se také zajímala o mladého muže. Přála si, aby se oženil s její dcerou, proto se vydala za ním. Saraha královně zazpíval osmdesát veršů… a královna se již více nevrátila zpět! Král byl velice zmaten: "Co se tam vlastně děje?" Rozhodl se tedy, že navštíví Sarahu osobně. Saraha mu přednesl čtyřicet veršů a král plně přijal jeho učení. Začal tancovat na pohřebišti jako šílený pes. Existují tři dostupné texty spojené se jménem Sarahy. Nejprve Píseň Sarahy pro lid - o stoosmdesáti verších. Druhý text: Píseň Sarahy pro královnu, první část o sto šedesáti a druhá o osmdesáti verších. Třetí text: Královská píseň Sarahy, tedy text, kterým se budeme zabývat, o čtyřiceti verších. Sto osmdesát veršů pro lid, protože jejich úroveň pochopení není tak vysoká. Osmdesát veršů pro královnu - protože je výše. Její porozumění je o něco vyšší. A čtyřicet veršů pro krále, protože král je člověk skutečně inteligentní, vědomý a probuzený. Tím, že král konvertoval k Sarahovi, celá země přijala Sarahovo učení. Ve starých textech se hovoří o tom, že nadešel čas, kdy se celá země vyprázdnila. Vyprázdnila!? - je to buddhistický výraz. Znamená to, že lidé se stali "bezvýznamnými". Ztratili svá ega. Lidé se začali radovat z přítomnosti. Pobízení a spěch, soutěživost, to vše v této zemi vymizelo. Byl to mírumilovný stát. Byl prázdný… jako by tam nikdo nebyl. Do země vstoupila velká zbožnost. Jádrem a dokonalým pramenem tohoto stavu bylo čtyřicet veršů.
| ||||