lišta Titulní stránka







Planeta Země - tantrický kotel

(Tereza Skoumalová)





Planeta Země je kotel, ve kterém se vaří karma – tedy pekelné místo, kde karma neustále bublá, kypí, kyne… Současně je však planeta Země kotel, ve kterém se karma taví – tedy požehnané místo, kde se karma, rozpouští, pálí, transformuje v jednolitou zkušenost celistvého bytí. Jiskra vědomí, která vstoupí do pole Země, se obléká za účelem poznání (a za žádným jiným účelem než za účelem poznání) do mnohavrstevného skafandru: do specifického souboru těl, přesněji řečeno do specifického souboru tendencí. Tento soubor tendencí vytváří optimální prostředí pro vstřebání lekce, kterou si vědomí pro tu kterou inkarnaci určilo. Proto nepodceňujme a nezatracujme naše více či méně skryté tendence. Tyto tendence mají být rozvíjeny – s vnitřním imperativem absolutní Čistoty rozvíjeny. Tendence zaseté do mysli mohou vést stejně tak k zatemnění a rozmělnění individuálního vědomí, jako k jeho zušlechtění a růstu. Nezáleží na konkrétní sestavě těchto tendencí. Záleží jen a jen na onom vnitřním imperativu: na tom, zda zasvětíme svůj život Pravdě či klamu. A neexistuje jiný klam než sebeklam. A neexistuje jiné zlo než sebeklam. Vše záleží na tom, jaký princip učiníme zákonem svého konání. Vše záleží na tom, zda dosadíme na trůn svého vnitřního království Lásku – čistou, nevypočítavou Lásku – nebo ego .

Naše sklony jsou zde proto, abychom s nimi pracovali, abychom skrze ně pochopili zákonitosti vesmíru. Nejsou samoúčelné, nejsou samy sobě důvodem a opodstatněním, nejsou nám dány proto, abychom je zneužili k ověnčení ega. Ale jsou médiem určité zkušenosti, jsou transportním prostředkem do určité dimenze vědomí, jsou možností, jak vstřebat určitou smyčku jsoucna do své paměti a učinit ji součástí sebe sama – čímž přiblížit se Úplnosti.

Každý člověk má svůj specifický energetický vzorec, jedinečnou pavučinu energetických vláken. Neexistují dva stejné energetické vzorce, dvě stejné energetické mandaly. A přesto jsou všechny sestaveny dle jednoho a téhož zákona. Podobně jako neexistují dvě identické pavučiny, a přece jsou všechny utkány dle stejného číselného pravidla. Podobně jako neexistují dvě identické sněhové vločky, a přece všechny krystalizují podle téže symetrie. V energetickém vzorci člověka lze číst všechny jeho tendence jako v otevřené knize. V této hlubinné matrici je zcela zřetelné, k jakému aspektu absolutního Vědomí ten který sklon poukazuje, a jaké makrokosmické síly je ten který sklon analogií. V okamžiku, kdy aktivujme vnitřní smysl a počneme vnímat své jemné tělo, uvědomíme si také skutečné kořeny veškerého svého jednání. A jsme-li u kořenů, jsme u moci! S myslí soustředěnou do kořenů je možné skutečně svobodně volit. Zde a jen zde je možné jakékoli nutkání vynulovat a vyvrátit ze živné půdy. A zde a jen zde je možné nutkání probudit, pobídnout k rozvinutí a realizovat v umění. Samotné vědomí moci nad vlastními tendencemi transformuje tyto tendence – z jejich temné, egoistické, podvědomé podoby do jejich světelné podoby.

Existují mapy – obrazy našeho energetického uspořádání. (Takovou mapou je například horoskop.) Jsou všude kolem nás. Važme si jich maximálně, protože nás vedou, než se naučíme vidět (tj. vidět onu vnitřní originální mandalu), a také nás učí vidět (tj. učí nás chápat souvislosti a používat vnitřní zrak).

Strach z vlastních sklonů, pramenící z neznalosti počátku vlastních sklonů , je příčinou našeho uvěznění v těchto sklonech. Je příčinou toho, že se naše talenty míjí účinkem; a místo aby se účastnily velkého díla, ustanoví se sami pro sebe a vyblednou v díle malém a v úspěchu dočasném a falešném.

Být na Cestě znamená věnovat veškeré své orgány, veškeré své nástroje, veškeré své schopnosti Velkému Dílu. A nenechat se ošálit krásou a rozmary meziproduktů Velkého Díla. Znovu a znovu, na každém kroku, destilovat a oddělovat čirou zkušenost od prostředků, kterými bylo této zkušenosti dosaženo, a neplést si zprávu s poslem, který ji přinesl. Poctivě a bez ustání destilujme své výdobytky, a hledejme jejich esenci – klíčovou zkušenost, která je ukrytá až na samém dně, pod vrstvami falešných významů.

Alchymista žije v pohyblivém světě. Chce-li jako alchymista přežít, musí být ve svém myšlení flexibilní, leč ve své destilační práci pevný. Nesmí jej rozechvět a přesměrovat ani pochvala ani pohana, protože obojí se dotýká jen meziproduktů Velkého Díla. On musí neustále a nekompromisně upínat zrak k absolutnímu cíli, a současně cítit a nechat sebou prochvívat proudy vesmíru a ctít tyto proudy jako znamení Pravdy a dávat se jimi vést. Pravda – konečná Esence všeho – je smysly nepostřehnutelná a myslí nepostižitelná, proto se k ní nevztahuje žádná pochvala ani žádná pohana. Pravda nemůže být otřesena ani požehnáním ani prokletím, a stejně tak Cesta k Pravdě.

Jediný způsob, jak se udržet na té uzoučké Cestě Pravdy je MILOVAT PRAVDU. Cesta není narýsovaná vně. Neexistuje žádná pankosmická, všem společná dálnice. Náš vlastní, individuální energetický vzorec je tou Cestou a naše srdce je svrchovaným zdrojem záře, která tu Cestu osvětluje. Srdce je jediný soudce, který může rozhodnout, jaký z myriád možných kroků je ten správný. Pravou Cestu můžeme spatřit jen tehdy, je-li celá naše mysl v Přítomnosti.

- Tereza Skoumalová
(text je přepisem zvukového záznamu veřejné meditace z prosince 2000)